Kdo ví, umí. Kdo neví, čumí. Snažte se tedy vědět, nikoli "čumět". „Získat jeden milion liber je velice obtížná a namahavá práce. Nejlehčeji to však jde, když to za vás udělali vaši rodiče nebo příbuzní...“ Winston Churchill.
Kanadský multimilionář českého původu, Ferdinand Havlík, měl zásadně smysl pro humor a schopnosti všechno mystifikovat.
Měl jsem ho rád.
Během mého pobytu v Kanadě vyprávěl velice zajímavé a veselé historky ze svého bohatého života.
Jednoho dne se rozhodl přednést studentům na Universitě v Kitchineru (College of Art) přednášku na téma: „Tajemství mého úspěchu“...
Seděli jsme v lavicích a dychtivě poslouchali. Havlík začal:
„Když jsem na konci války přišel do Kanady, neměl jsem ani vindru. Od jednoho Slováka jsem si vypůjčil dvacet centů a koupil jsem od vetešníka špinavý talíř. Ten jsem umyl a prodal jsem ho v restauraci za čtyřicet centů.Potom jsem koupil dva talíře, hezky jsem je umyl a vypulíroval. Získal jsem osmdesát centů. Když máte 100% zisku, tak to potěší...
Jednoho dne jsem obdržel telegram, že v Torontu zemřel můj strýc, který mi nikdy nechtěl nic dát, neboť mě považoval za budižkničemu a povaleče. Částečně měl i pravdu. Tentokrát mi však odkazoval 20 milionů amerických dolarů. Neměl totiž jiného dědice. To byla po válce neuvěřitelná suma peněz. A teď příjde mé tajemství úspěchu ! Víte, co jsem udělal ? “
Seděli jsme jako přikovaní a čekali, co bude. Samozřejmě, že jsme neměli nejmenší tušení, co Havlík udělal...
„Postavil jsem fabriku ‚Ferdinand Havlík Enterprise‘, protože nějaké přiblblé omývání talířů za pár centů mě přestalo bavit!“
