Žákyně 7b. v Masné ulici 13, Praha 1, Eva Tomanová, to neměla lehké. Její temperament uváděl v zoufalství celý učitelský sbor. Nejvíce se cítil postižen učitel kreslení František Šampalík.Tomanová ho převyšovala talentem.
Tomanová byla vynikající kreslířkou a dalo by se říci, že Šampalík na ní vůbec nestačil.
To byla zcela jasná tragédie jak pro ni, tak pro Šampalíka. Nebylo dne ani hodiny, kdy by se tito dva rivalové nedostávali do konfliktu.
Šampalík potřeboval minimálně půl hodiny na to, než nakreslil na tabuli nudnou a liduprázdnou krajinku. Tomanová to nevydržela, doslova vylítla z lavice a dokreslila výtvor pasoucími se husami, skotačícími dětmi a babičkou Boženy Němcové.
Pokaždé když „dokreslovala“ Šampalíka, pohybovala se křída po tabuli skoro kosmickým tempem. Na co by učitel potřeboval hodinu, zvládla dvanáctiletá žákyně během několika vteřin. Potom se vrátila do lavice, chytla se rukama za obličej a mumlala si hlasitě do dlaní: “Pro Krista pána, to je vůl! To je tak strašnej vůl! Dyť von nic proboha neumí!“
Šampalík při tom pobíhal sem a tam po stupínku vyhrožujíc: “Tomanová, já tě varuji! Ještě jednou mi znehodnotíš mojí práci těmi tvými klikyhákami a já... a já... já vyskočím z okna!“
Když to třída slyšela, spustila potlesk.
„Kde bydlíš Tomanová? Kde bydlíš? Po vyučování navštívím tvé rodiče, aby si to s tebou vyřídili. Ty mrcho!“ Učitel se rozzuřil a přestával se kontrolovat.
Žákyně vytáhla z brašny poznámkový blok, vytrhla z něj papír, hbitě na něj něco napsala a podala list pedagogovi se slovy: „To je moje adresa.“ Na útržku stálo: Eva Tomanová, Evropa.
„Tak, teď už toho mám tak akorát dost!“ vykřikl Šampalík, popadl žákyni za vlasy a vláčel jí do ředitelny. Třída to komentovala výkřiky „Fuj!“ a „Pusť jí!“.
Rozhovor mezi Tomanovou a ředitelkou školy, Alenou Zapletalovou, nebyl zrovna idilický a končil zápisem do žákovské knížky určeným otci žákyně:
Vaše dcera odmlouvá, neplní své úkoly, neustále odporuje a je drzá. Když si to otec přečetl a podepsal, připsal k poznámce dodatek:
Děkuji za upozornění. Uvedené rysy chování zdědila dcera po matce. Pro všechny případy jsem je zmlátil obě. Doufám, že jsem vám tím všem udělal velkou radost. Toman.
V zájmu historické pravdy je třeba dodat, že otec ani na dceru ani na manželku ruku nevztáhl, ale jako rozený lidumil chtěl udělat učitelskému sboru v Masné 13, nějakou radost. Mohu, jako svědek potvrdit, že se mu to oním přípisem k poznámce, opravdu podařilo.
