Demokracie nebo demokratura ?

Když někomu řeknete, že je vůl a není to pravda, tak se jedná o pomluvu. Když však dokážete, že dotyčný skutečně vůl je, jde o objektivní a konstruktivní kritiku. Rozdíl mezi demokracií a demokraturou je  jako mezi vodou a vodkou.

Z vlastní skutečnosti mohu potvrdit: Česká republika je nejdemokratičtějším státem na světě, i když je samozřejmě pořád, co dohánět. Demokraturou (něco mezi demokracií a diktaturou) v žádném případě netrpíme.

Některým politickým volům v Evropě neustále vadí naše liberalita, co se týká držení střelných zbraní. V této tendenci, dovolil bych si tvrdit, vede parlament Spolkové republiky Německo – hlavně frakce Zelených. Jejich pacifismus někdy zavání svěrací kazajkou.

Při prohlídkách mého barokního zámku v Táboře-Měšicích mně sdělují běžní návštěvníci z Německa: Tolik svobody, co máte zde, ve své vlasti, to je u nás nepraktikovatelné. Protože průměrný Čech o tom nemá nejmenší ponětí, píši tuto glosu...

Neboť v mých letech (74) již nemohu praktikovat milostný poměr s ženami, tak jsem se alespoň zamiloval do výroku bývalého ministra vnitra Jana Rumla: „Nechtěl bych žít v zemi, kde smí nosit zbraně pouze policie...“ Je to užasná myšlenka a čas od času s ní přivádím do rozpaků německou byrokracii.

Na tomto místě bych rovněž rád citoval George Orwella (1903 – 1950):  

„Totalitní stát může dělat  velké věci, ale jednu věc udělat nemůže:  nemůže dát dělníkovi  v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a  měl ji  v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy  chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout,  aby tam  zůstala...“

K tomu bych pouze dodal - Demokratura může vykazovat určité přednosti, ale od demokracie se liší tím, že svým občanům zakazuje vlastnit zbraně.

Tam, kde stát odpírá občanovi právo sám sebe bránit, když je ohrožen jeho život, zdraví nebo soukromé vlastnictví se zbraní v ruce, tam nevládne žádná demokracie, nýbrž centralizovaná demokratura, tzn. jakási přípravná fáze plíživé diktatury.

Na rozdíl od SRN je u nás liberálnější  přístup ke zbraním. Běžní Němci nás nezřídka uvádějí jako příklad  správně fungující demokracie... Nenechme si  tuto demokracii  nikým brát!

Zbrojní průkaz v SRN takřka neexistuje.

Běžný občan, ale i prominenti, smějí vlastnit jenom tzv. „Waffenbesitzkarte“ (Průkaz držení zbraně), který je ovšem pouze sportovní oprávnění:

Musíte být členem sportovního střeleckého spolku, zbraň musí být doma v trezoru, smíte jí v autě převážet pouze ke střelnici i zpět – a to nejkratší cestou, v uzamčeném pouzdře. To vše musí být buďto v kufru auta nebo na zadním sedadle automobilu uskladněno tak, aby vy, jako řidič, jste nemohli na zbraň dosáhnout. Pakliže jedno s uvedených pravidel není dodrženo, hrozí odebrání zbraně, odebrání „průkazu držení zbraně“ a pokuta do výše až 6.500,- Eur ( cca. 163.000,- Kč).

Který vůl na něco takového přišel, by neměl sedět v Bundestagu (německý parlament), nýbrž na psychiatrické klinice. Takováto do nebe volající pitomost (abych se vyjádřil křesťansky, coby věřící katolík), by nebyla v Česku vůbec myslitelná a Ruml by za svůj výrok dostal v SRN asi podmínku s odůvodněním „vyzývání k nedovolenému ozbrojování“ (Anstiftung zum illegalen Waffenbesitz, § 111, německého Trestního zákoníku).

Jan Ruml, by z toho vzvázl, tak řečeno, s „boulí na čele“. Ovšem George Orwellovi by snad napařili dokonce doživotí...