Kdo je vůl a kdo ne, je věc individuálního názoru. Když ovšem většina blízkých a známých přirovnává dotyčného k tomuto druhu skotu, je čas se nad sebou zamyslet. Označení "vůl" muže být i nepřímé. Známá je česká poučka: "Do USA nejedu, protože blbého prezidenta mám doma!" Začátkem 60. let vypadal svět v bývalém Československu uplně jinak. Takřka všechny veřejné záchodky byly označeny hlášením: "Servít je vůl!" Presidenty Bushe a Klause všichni známe. Kdo byl však "vůl" Servít?
Bylo to v zimě 1967. Seděl jsem v rychlíku Londýn - Liverpool a se s kupinou anglických vojáků vracejících se z londýnských kasáren domů, jsme zpívaly vánoční gospel-songy. Náhle vstoupil do cupé průvodčí a kontroloval jízdenky. Srdečně se s námi začal bavit. Podle mého neanglického přízvuku se patrně domníval, že jsem Polák: "Umíte polsky?" Otázal se průvodčí. Pokrčel jsem rameny: "Jakž takž!" Poklepal mi na rameno: "Pojďte se mnou. Já Vám něco ukáži!" Zavláčel mě na vlakový záchodek a ukázal na stěnu vagonu: "Co to znamená?" Podíval jsem se tím směrem a četl nápis vyrýtý patrně ostrou dýkou "SERVÍT JE VŮL". Mávnul jsem rukou: "Sire, to není polsky. To je česky a znamená to 'Servít is an ox'. V angličtině by se řeklo 'Servít is a fool', sire." Průvodčí zavrtěl nechápavě hlavou: "And who is Servít?" Moje odpověd byla velice krátká: "I don't know, sir."
Když jsem se vrátil z Anglie do Prahy, začal jsem tedy intenzivně pátrat po tom, kdo je vlastně ten Servít. Totiž nápisy "Servít je vůl" se objevovali houfně i na jugoslávských a rakouských toaletách. V Severním Irsku jsem se o jejich rozšiřování postaral sám. Každý veřejný záchodek v Belfastu, který jsem navštívil byl opatřen nápisem "Servít je vůl". Podle očitých svědků se nápisy v cizině uchovaly až do poloviny 70. let, tedy v době, kdy jejich šíření v Čechách již dávno pominulo. Já osobně jsem nápis "Servít je vůl" objevil ve vídeňském Prátru ještě v roce 1971.
Všeobecně platná oficiální legenda tvrdí, že se jedná o Prof.Ing.Dr. Radima Servíta, CSc. (1921 - 1984). Tento pedagog a vědecký pracovník vyučoval v 60. letech na katedře mechaniky a inženýrského stavitelství ČVUT. Byl prý při zkoužkách velice přísný a záludný. V roce 1968 jsem profesora Servíta navštívil (byl jsem tehdy volným dopisovatelem "Dikobrazu") se svým šéfredaktorem Dr. Eduardem Littmanem. Profesor jakoukoli totožnost s nápisem "Servít je vůl" popíral a odkazoval na Prof.Dr. Zdenka Servíta (1913 - 1986), ředitele Fyziologického ústavu ČSAV (1954 - 1969).
Ovšem ve stejném časovém horizontu se nám objevuje třetí Servít, který by mohl být "volem" a to RNDr. Miroslav Servít (1886 - 1959), český botanik, zabývající se výzkumem lišejníků a mechů. Napsal dvě knihy, které by bylo možné zařadit do kategorie "vědecká pitomost" a tím si vysloužit onen výrok "Servít je vůl". První z nich nese název "Československé lišejníky čeledi verrucariaceae" (Praha 1953). Druhá je "Klíč k určování lišejníků" (Praha 1956). Obě jsou vyloženým uspávákem a vyvolávají silné zívání. Právem tedy hovoří časopis "Vesmír", čís. 1/2000, o RNDr. Miroslavu Servítovi jako o zapomenuté osobnosti, protože kdo se již nechá dobrovolně nudit?
Problém spočívá pouze v tom, že RNDr. Miroslav Servít umírá v roce 1959 a první nápis "Servít je vůl!" se objevuje na jednom záchodku v Praze-Dejvicích teprve v roce 1961 a to paralelně se zveřejněním publikace Prof.Dr. Zdenka Servíta s názvem "K záhadám lidského mozku" (Praha 1961). A zde jsme u jádra věci. Když vyloučíme Miroslava a Radima Servíta, zbyde nám Zdeněk. Scénu jak se dostal Prof.Dr. Zdeněk Servít do dějin nápisu "Servít je vůl" popisuji ve své knize "Die Abenteuer des gar nicht so braven Humoristen Jaroslav Hašek - Legenden und Wirklichkeit" (Osudy vůbec ne hodného humoristy Jaroslava Haška - Legendy a skutečnost), Č. Budějovice 2002. Onen Profesor byl českým lékařem a fyziologem. Na základě jeho chování (časta sebemluva) byl považován za silně šoupnutého. Byl rovněž autorem publikací zabývajících se lidskou slabomyslností a nervovými záchvaty, např. "Epylepsie ve světle velké statistiky", "Material z lůžkového oddělení neurotické kliniky" atd.
Když v roce 1968 podepsal Prof.Dr. Zdeněk Servít prohlašení "2000 slov", původní verze z veřejných záchodků začaly mizet a byly nahrazovány nápisy "Servít už není vůl!" Za jeho podpis pod "2000" slov byl 1969 zbaven funkce ředitele Fyziologického ústavu ČSAV. Od této chvíle se začal objevovat nápis: "Servíta vyhodili protože už není vůl! Servítová".
