Světovou politiku dělají nezřídka cizinci: Napoleon nebyl Francouz, nýbrž Korsičan. Hitler nebyl Němec, nýbrž Rakušan. Stalin nebyl Rus, nýbrž Gruzinec. Dubček nebyl Čech, nýbrž Slovák a Babiš rovněž není Čech, nýbrž Slovák...
Máme v osobách Václava Havla a Andreje Babiše v Evropě naprosté prvenství. Havel pocházel z velmi bohaté rodiny multimilionářů. Ostatní naše prezidenti pocházeli buďto z velice chatrných poměru a čtyři z nich byli dokonce navíc komunisti.
Andrej Babiš je multimiliardář a je to poprvé v dějinách Evropy od dob „Adama a Evy“, kdy se stal premiérem úspěšný multimiliardář. To se nabízí na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Daná mimořádná událost, která bezesporu vynesla český národ na výsluní této planety se samozřejmě neobešla jen bez obdivu, ale sklidila i notnou dávku závisti: Národ, plácající se 40 let v chudobě komunizmu, si náhle zvolil do čela multimiliardáře a celému světu ukázal, že prosperitě a demokracii rozumí daleko více než národy, které měly oboje celá desetiletí či dokonce staletí před ním.
Ano, je to tak, kdo chce mít úspěch, musí se učit od Čechů !
Bývalý ředitel britské automobilky „Rover“ prý prohlásil: „Kdo chce mít úspěch musí se učit od „Škodovky“. Kdo se však chce naučit vyhrabat se z toho nejhoršího, tak je u nás naprosto správně.“
Kdo pozorně sleduje americký tisk má ten dojem, že k podobnému závěru docházejí i Japonci a Jižní Korea...
Veškeré snahy rakouského miliardáře Franka Stonacha získat v Rakousku křeslo premiéra, žalostně zkrachovaly na tolik, že se nedostal ani do parlamentu. Přitom Rakousko vládne parlamentní demokracií od doby neutrality, tedy od roku 1955. Rakušané, ačkoli mají před námi 35 letý náskok, nás vlastně zatím ani „nedohonili“...
Americký prezident, Donald Trump, při setkání s Andrejem Babišem nešetřil chválou: „Poslyšte, to je užasné! Vy jste o 200.000,- dolarů ještě bohatší než já. Zde v Americe stát se miliardářem není sice snadné, ale předpoklady zde pro to jsou. Jak jste to dokázal v tak trpasličím státečku jako je Česko? Tam pro to nemohou být žádné předpoklady.“
Babiš hbitě odpověděl :„Pane prezidente, když někde k něčemu nejsou předpoklady, tak je nutné je k tomu vytvořit.“
Frank Stonach:„Jít cestou Babiše se mi nepodařilo. Náš národ na to nedozrál. Nezbývá nic jiného než vám Čechům závidět!“
K tomu bych pouze dodal: „Pane Stonach jednoho dne se to podaří, protože se to podařit musí. Stačí si přečíst mou knihu „Zformovaná společnost – Blahobyt pro každého. Blahobyt pro celý svět!“. Jedná se o návod, jak předělat klasický stát do stádia Zformované společnosti.“
Marc M. Galai na adresu Babiše:„Nevím zdali je to česká mentalita ale nápady a vytrvalost tento národ posunuly kde je dnes – na vlně úspěchu.“
Zde nejde vůbec o to, zda chvála našich zahraničních přátel odpovídá skutečnosti. Spíš jde o to, že v nás vidí pro sebe příklad ať právem, či neprávem a to je naše hlavní zásluha pro tento svět.
Kdyby se stal Andrej Babiš příštím prezidentem naší republiky, jsem o tom skálopevně přesvědčen, že by tuto skutečnost přijala celá globální planeta s uspokojením. Byly bychom opět prvním státem v dějinách Evropy, od dob „praotce Čecha“, který má za prezidenta úspěšného multimiliardáře. Když prvenství, tak prvenství!
Vůbec to není špatné – ať právem, či neprávem. když jdeme ostatním příkladem. Nyní jde pouze o to, onu tendenci udržovat nebo dokonce i dále prohlubovat...
Moji přátelé v zahraničí jsou toho názoru, že Češi to dokážou...
