Amor patriae aneb Smilujte se nad Kalouskem!

    Stát se ministrem financí je snad to nejhorší co člověka na jeho životní pouti může potkat. Od tohoto okamžiku se stáváte doslova fackovacím panákem. Lidé ať schopní, či neschopní na vás začnou házet hnuj – ať právem, či neprávem. Je třeba mít hroší kůži, aby to člověk vydržel. Ale i přesto! Mnoho ministrů financí bylo propuštěno, posláno za mříže nebo dokonce popraveno…

Kdo má v úmyslu rušit poslaneckou imunitu, ten má určitě "čisté triko".

   První, kdo to v novodobých dějinách „schytal“ byl židovský finanční genius Joseph Süß Oppenheimer (1698 – 1738). Stal se v roce 1737 ministrem financí (Geheimer Finanzrat) vévody Karla Alexandra z Württembergu. Nejenže se mu podařilo z této německé země učinit nejbohatší oblast tehdejšího rozdrobeného Německa, nýbrž věnoval i značné finanční částky do vzdělávání obyvatelstva. Jeho největším proviněním bylo, že byl Žid. Hlas lidu proti němu sílil: „Kde krade ty peníze?“, „Okrádá křesťany na daních, aby to dával Židům!“, „Přemlouvá své podřízené křesťanské úředníky, aby přestoupili na židovskou víru!“ atd. Byl to všechno absolutní a naprosto vybájený nesmysl…

   Na nátlak „pracující třídy dělníků a rolníků“, vypadající jako začátek občanské války, musel být Oppenheimer dne 04.02. 1738 odsouzen a na hradě Hohenneuffen oběšen. Württemberské hospodářství se během necelého roku finančně zhroutilo, podle hesla: Když zchudnou bohatí, chudí umřou hlady!

   Na místě, kde byla oběť popravena, je dnes upevněna na zdi pamětní cedule hlásající, že ani jedno z obvinění, týkající se odsouzení onoho ministra financí, se nezakládalo na pravdě. Tedy – justiční vražda! „Hlas lidu“ poslal geniálního finančníka na smrt. Nepřipomíná vám to tak trochu náš „vítězný únor“ 1948 ?

   Obdobou dnešního Miroslava Kalouska byl vynikající ministr financí ČSR, Alois Rašín (1867 -1923). Z jeho praktické finanční politiky dokonce vycházel i „otec německého hospodářského zázraku“ Ludwig Erhard a nijak se s tím zvlášť netajil. Rašín, který sázel na plíživou deflaci, dokázal, že již 1923 byla československá koruna (spolu se švýcarským frankem) nejstabilnější měnou v Evropě. Podařil se mu i „československý měnový zázrak“ – v roce 1923 měla jedna jediná č.s. koruna hodnotu 5 milionů německých marek! Dne 05.01. 1923 na něho spáchal atentát komunista Josef Šoupal tím, že ho střelil ze zadu do zad. 18.02. 1923 vynikající finančník zemřel. Jedna z jeho posledních vět zněla: „ Ono je to těžké. Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.“

   Ale v zájmu objektivity, abych zde necitoval pouze kladné příklady, je nutné podotknout, že existují i ministři financí, kteří byli odsouzeni jako zločinci.

    Typickým příkladem je Johann Ludwig hrabě Schwerin z Krosigu (1887 – 1977). Byl ministrem financí prakticky po celou dobu existence Třetí říše. Jeho odírání židovského obyvatelstva a plundrování obsazených zemí si nacisté velmi cenili. V roce 1949 byl, coby válečný zločinec, odsouzen k deseti letům těžkého žaláře. V roce 1951 byl předčasně propuštěn, ale prakticky nemohl vycházet ven. Německé obyvatelstvo se jej pokoušelo lynčovat.  Dalším potentátem podobného kalibru se stal sovětský ministr financí (Gosplan) Stalinovy éry, N.A. Vosnesenskij (1903 – 1950) . Tento vysoký komunistický funkcionář byl (podobně jako Václav Klaus) kleptoman. Kradl sice pouze různé drobnosti, ale Stalin mu to mlčky toleroval. Ovšem, když začal proti kremelskému vůdci intrikovat, že prý je odpovědný za hospodářskou krizi SSSR 1946 – 1949 a nabádal předsedu vlády Molotova, aby Stalina v jeho funkci nahradil, došla diktátorovi trpělivost. V roce 1950 nechal kleptomana zastřelit. To se Václavu Klausovi v dnešní ČR stát nemůže. Alespoň ne legální cestou!

    Vláda Miloše Zemana připomínala jakýsi druh sicilské mafie „Cosa Nostra“ . Jeho ministři financí si u něho doslova podávali kliku, což je v mafiánských poměrech zcela běžné. Začalo to s Ivo Svobodou v letech 1997 – 1999. Ten byl za vytunelování společnosti Liberta a.s. společně se svou poradkyní Barborou Snopkovou odsouzen Pražským vrchním soudem k pěti letům odnětí svobody. Ve funkci ministra ho nahradil Pavel Mertlík. Ten záhadně v roce 2001 končí a nastupuje Jiří Rusnok. Že by se Miloš Zeman pokoušel zahladit nějaké stopy?  

   Nobody is perfect a to platí samozřejmě i o Miroslavu Kalouskovi, jenž je jakýmsi novodobým Aloisem Rašínem. Přes veškeré jeho nedostatky zaznamenává světové výkony. V roce 2008 ho vyznamenal mezinárodní odborný magazín „Emerging Markets“ nejlepším „ministrem financí  pro oblasti rozvíjejících se evropských ekonomik“. To samé vyznamenání obdržel znovu v roce 2011. To se zatím ještě nikomu nepodařilo!

  Britský deník „Finacial Times“ vyhodnotil v roce 2012 Miroslava Kalouska jako „nejdůvěryhodnějšího ministra financí v Evropě“. Co se týče jeho odborných znalostí umístil ho „Financial Times“ na 12. místě. Tím nechává tento novodobý „Alois Rašín“ za sebou ministry financí těchto států: Holandsko, Dánsko, Rakousko, Velká Británie, Francie, Řecko, Maďarsko a Španělsko. A proto říkám: Smilujte se nad Kalouskem! Ve světovém měřítku nám děla vynikající reklamu a co je důležité: plnicí pera nikde nekrade!