- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
„Použijte slova ‚omlouvám‘ se nebo je ‚mi líto‘ a zdůvodňete je. Volba místo toho pro fráze jako ‚promiňte‘ nebo mrzí mě co se stalo‘, často celou věc zamlžují a k žádné omluvě nevedou. Mají pouze neurčité obrysy omluvy, ale ve skutečnosti žádnou omluvou nejsou“, říká Marjorie Ingall, spoluautorka nové knihy „Sorry, Sorry, Sorry: The Case for Good Apologies".
Navíc, když řeknete, že něčeho „litujete“, zaměříte se nejen na vás a vaše emoce, ale i na pocity ukřivděné osoby.
Proč byste se měli omlouvat, když jste na vině oba?
„To je přesně otázka, se kterou se mnoho lidí potýká“, tvrdí docentka Schumannová – „a jistě, často existuje dvojí odpovědnost. Ale je nutné povzbuzovat lidi, aby se skutečně zaměřili na převzetí odpovědnosti za tu část konfliktu, za kterou jsou odpovědní." Říká docentka. Dále uvádí: „Vyhněte se nutkání formulovat to jako ‚Omlouvám se, že jsem Vás urazil, ale Vy jste učinil vůči mně totéž‘. Sklon k tomu je „normální, protože chceme zasadit své chování do kontextu a upozornit na skutečnost, že jsme také zraněni“. Nic to ovšem nevyřeší a mohlo by to dokonce vést k eskalaci konfliktu...
Jedním ze základních prvků omluvy je odškodnění. „Někdy“, říká docentka Schumannová, „je to možné přímým způsobem. Když rozbijete jejich symbolickou ‚oblíbenou sklenici na víno‘. Kupte jim novou prostřednictvím peněžní odměny. Jestliže tak neučiníte, vzniká dojem, že ‚smrdíte pětníkem‘. Pokud to není možné, zvažte symboličtější formy omluvy. Pakliže, například kritickým komentářem, zraníte něčí city, dejte jasně najevo, že jste se nevhodně vyjádřili. Někdy nemůžete napravit to, co se stalo, ale můžete přemýšlet o tom, že se vztah pohne kupředu, v případě dobré vůle. Můžete sdělit i slib, že se to nebude opakovat. Je důležité, aby druhá osoba slyšela, že to nebude pokračovat." ...a mohla vám věřit, že v budoucnu zlepšíte své chování."
Nikdy nečekejte žádné odpuštění. Okamžitá omluva je výchozím bodem celého problému. Zejména u těžkých urážek, bude poškozená osoba často potřebovat čas a prostor na uklidnění. a je důležité na ní netlačit. Může být lákavé navázat na něco jako "Co se děje? Omluvil jsem se - tak oč vlastně jde?" To je naprosto kontraproduktivní reakce. Místo toho, Schumannová navrhuje začít takto: „Chápu, že má omluva nevyřeší všechno, a chci i nadále dělat, co je v mých silách, abych to napravil. Doufám, že i když nejste připraven mi odpustit, jste ochoten se mnou spolupracovat, abychom se dostali do bodu, kdy se můžeme jednoznačně pohnout vpřed“. To může dokonce vyvolat velice lukrativní spolupráci...
Dobře promyšlená omluva skutečně funguje. Přesvědčil jsem se o tom sám na sobě...
V roce 1980 jsem při jedné přednášce na universitě v Západním Berlíně urazil jakéhosi britského důstojníka. Po přednášce jsem formuloval omluvu podle výše uvedených pouček. Nejenže to zabralo, ale důstojník mi navíc nabídl, abych sloužil u něho v British Army.
Můj tehdejší plat činil 7.000,- Marek měsíčně (3.500,- Eur = 80.500,- Kč). To je i na dnešní dobu obrovský příjem. Za 10 let služby v britské armádě jsem tedy obdržel celkem 9.660,000,- Kč.
Jinými slovy: Za jednu jedinou správnou omluvu, ve správný čas a na správném místě jsem se stal multimilionářem...
Další články autora |