Musím říci, že ač jsem během vánočního cestování poznala spoustu krásných míst a zažila jedinečné okamžiky, na které budu ještě dlouho vzpomínat, ke konci už jsem se skutečně těšila na návrat do Cuetzalanu. A to přesto, že zprávy o počasí v Cuetzalanu připomínaly konec světa – mráz v kombinaci s vlhkem a neprostupnou mlhou. Cuetzalan mě však po příjezdu nezklamal, srdečně jsme se přivítali s mými tosepanskými přáteli i s poněkud promrzlým Radkem, který přijel nabídnout angličtinu vesničanům, kteří se do mých kurzů už nevešli. Po rušném týdnu stráveném v Mexiko City se mezi kávovníky, bambusy a vysokými cedry můj srdeční tep opět zklidnil.
S chutí jsem začala organizovat kurzy angličtiny, v nichž mohli pokračovat pouze studenti, kteří na konci loňského roku prošli závěrečnými testy. Ty sestávaly z písemné a ústní části a hodnotily se procentuelně. Velký důraz se kladl na ústní část zkoušky, kdy studenti pět minut hovořili o své rodině, v písemné části pak na porozumění anglickým větám a na schopnost sestavit věty vlastní, zkrátka na ty dovednosti, které jsou nejvíce potřeba při běžné komunikaci. Až na tři nešťastníky, kteří se na probíranou látku očividně ani nepodívali, zkoušku úspěšně složili všichni. Skupiny tedy zůstaly téměř stejné jako loni, jen jsem sloučila dvě skupiny do jedné, protože v každé z nich zbylo jen asi šest studentů. Velkou změnou je otevření kurzu pro učitele angličtiny, kteří by v budoucnu mohli učit ve svých komunitách a předávat znalosti cizího jazyka z generace na generaci. Do tohoto kurzu chodí mí nejbystřejší studenti, u nichž lze zároveň tušit i jisté pedagogické nadání. Podmínkou účasti v kurzu je závazek, že se v budoucnu o své znalosti angličtiny podělí s ostatními. Nutno podotknout, že podobné ústní závazky jsou zde brány vážněji než písemné smlouvy, zvláště, jde-li o závazek vůči vlastní komunitě. Vzhledem k tomu, že kurz pro učitele je velmi intenzivní (3 x 2 hodiny týdně) a vyžaduje náročnější přípravu, jeden ze svých loňských kurzů jsem přenechala Radkovi. V současné době tedy učím 4 skupiny, celkem 18 hodin týdně.
A to by nebyl Cuetzalan Cuetzalanem, kdyby se tu v novém roce kromě výuky opět nerozproudily různé fiesty a společenské akce. Minulý víkend jsme byli s Radkem pozvaní na narozeniny šestileté dcery mé kamarádky Minervy. Přestavujete-li si ale mexické narozeniny jako rodinnou oslavu s deseti až dvaceti hosty, jejímiž hlavními body je snězení dortu a předání dárků, jste na omylu. Nutno vysvětlit, že pro každé dítě ve věku mezi třemi až šesti lety (čas tu vskutku nehraje moc velkou roli) tu rodiče uspořádají velkou narozeninovou oslavu na počest vstupu jejich ratolesti do života. Podobná velká fiesta se pak koná u příležitosti patnáctých narozenin dcery či syna, kdy se slaví jejich přechod do dospělosti. Vyzdvižení těchto životních okamžiků i vážnost, s jakou se k nim přistupuje, se až nápadně podobá aztéckým slavnostem při narození dítěte a při jeho vstupu do dospělosti.
Malá oslavenkyně Daria zářila v růžových princeznovských šatičkách se stříbrnou korunkou ve vlasech a vítala hosty před kostelem. Oslava totiž začala slavnostní mší, která probíhala stejně slavnostně jako průměrná česká křesťanská svatba. Daria během mše stála, seděla i klečela před oltářem, nechyběly katolické rituály, sborový zpěv ani závěrečné gratulace a focení s rodiči a příbuznými. Poté se všichni důstojně odebrali do domu Minervy, který se celý přeměnil v narozeninovou „oslavovnu“. V jedné z místností stál nazdobený oltář, před nímž k Darie nejdříve slavnostně promluvili rodiče a poté i její kmotři. Následovalo obdarovávání oslavenkyně a blahopřání nekonečné řady hostů. Když byla malá princezna zahrnuta všemi možnými i nemožnými dary, hosté usedli k dlouhým řadám stolů k obědu. Hostů bylo ovšem tolik, že se ke stolům všichni najednou nevešli, a tak se museli vystřídat ve dvou až třech kolech. Celkem bylo na oslavě přítomno asi 130 lidí. Podávalo se tradiční slavnostní jídlo tohoto regionu – kuře s mole, což je omáčka z čokolády a chile. Příjemnou atmosféru dokreslovaly radostné písně linoucí se z reproduktorů. Jediný alkohol se podával chvíli po obědě, kdy hostitelé obcházeli hosty a nalévali každému asi deci likéru z agáve. Přesto se všichni dobře bavili. Vyvrcholením celé oslavy bylo sfouknutí svíček na obrovském dortu s figurkou motýlí princezny, k němuž se všechny děti seběhly jak mravenečci ke kapce sladké limonády.
No a dál už to jsou zas výlety do džungle, tentokrát k turistickým chatkám Tosepanu pro dobrodruhy, kteří si chtějí vyzkoušet přespat v pralese bez elektřiny, teplé vody či postele. Do nejbližší vesnice se odtamtud lze dostat půlhodinovým výšlapem do kopce.
