Každá lidská činnost by měla mít svou koncepci – tedy nějakou myšlenku, proč se to (zrovna tak) dělá a k čemu to směřuje. Když chybí, jde o nahodilé plácání se sem a tam. Požadavek koncepčnosti je ještě naléhavější v činnostech, které dlouhodobě ovlivní životy mnoha lidí – třeba taková (školská) politika.
Podívejme se na záměr ministra Chládka zavést jednotné přijímací zkoušky do maturitních oborů středních škol. (Více o záměru zde.) Důvodem, který ministr uvádí, je „roztříštěná kvalita žáků přicházejících ze základních škol“. Ano, je bezpochyby pravda, že kdo je přijat na jedno gymnázium, by třeba na jiném zůstal „pod čarou“. Co je ale na tom špatného? Komu to vadí? A proč? Všechny školy přece nemohou mít stejnou úroveň už z principu – lidé jsou jiní a podmínky různé. Veřejnost o různých nárocích jednotlivých škol ví a podle toho do nich směruje své děti. Chceme snad, aby rodiče nemuseli o výběru školy (daného zaměření) vůbec přemýšlet, protože uděláme všechny školy stejné?
Ale budiž. Připusťme, že mnoha lidem ta myšlenka může připadat jako spravedlivá a správná. Co se po jejím zavedení stane: Na maturitní obory (a zvláště pak na gymnázia) bude přijato méně žáků. Ano, to je jisté – vždyť jednotné přijímačky mají zvednout laťku, aby na gymnázia neproklouzli ti, kteří na ně podle ministra nemají. No a? To je přece dobře. Aspoň bude víc truhlářů, klempířů a zedníků, po kterých průmysl tolik volá.
Zní to logicky, že? Ale je to omyl!
Co asi udělá takový odmítnutý uchazeč o gymnaziální studium? Nejprve to zkusí na střední odborné škole, když to nevyjde, tak na učilišti s maturitou. A po maturitě? No to přece půjde na vysokou školu! Kapacita vysokých škol odpovídá asi 70 % populačního ročníku. Takže na VŠ se nakonec žák stejně propracuje. Jen místo toho, aby tam prošel přes všeobecně-vzdělávací gymnázium, proleze přes méně náročnou odbornou školu, na níž stráví velkou část studia na praxi, která je pro další studium k ničemu.
Na gymnáziích nyní máme asi 23 % žáků z daného populačního ročníku. Na VŠ však studuje již více než 60 % populačního ročníku. Hlavním dodavatelem pro VŠ jsou tedy odborné školy. To špatně! Jednak proto, že gymnázia mají své vzdělávací programy (na rozdíl od odborných středních škol) zaměřeny právě na přípravu na vysokoškolské studium, a jednak je pro stát vzdělávání gymnazisty o desítky procent levnější, než třeba u takového elektromechanika.
Takže už teď nutíme žáky jít cestou, která je hůře připraví pro další studium a která je zbytečně drahá. A to se po chystaném opatření ještě zhorší.
Kdyby ministr chtěl opravdu dosáhnout toho, aby na učňovské obory šli nadanější žáci, musel by omezit kapacity vysokých škol. Jelikož by však narazil na (oprávněný a zřejmě i nepřekonatelný) odpor akademické sféry, rozhodl se zasáhnout uprostřed vzdělávací dráhy žáků. Je jedno, že to povede ke špatným koncům – dílčí cíl (omezení přístupu na gymnázia) se dosáhne.
(Taky není pravda, že řemeslníků je nedostatek. Přesvědčit se můžete na webu MPSV zde. Desítky procent absolventů učňovských oborů jsou hned po skončení školy v registru nezaměstnaných. A zůstávají tam dlouhodobě.)
Je za tím politika. Ano, jinak se to vysvětlit nedá, protože koncepce (logika a racio) v tom není. Levicové vedení krajů a levicový ministr chtějí rovný přístup ke vzdělání (rozumějte jednotné přijímačky) a silnou dělnickou třídu (rozumějte voličskou základnu). Žádné elitářské školy, žádnou individuální (svobodnou) volbu vzdělávací cesty. Jen ať je všechno co nejvíce srovnané a jednotné. Řada gymnázií zanikne, internáty učilišť budou přistavovat nové budovy. Vyhrňme si rukávy…
