Mluvím o čase, který mají vymezený učitelé na to, aby vzdělávali žáky. Přitom čeští žáci tráví ve škole více času, než je průměr zemí OECD, takže by se zdálo, že jeho zkrácení není na závadu. Problém je v tom,
že se krátí velmi nevhodným způsobem. Uvedu dva příklady:
Přijímací zkoušky
Dosud jsme na gymnáziu organizovali přijímací zkoušky tak, že jsme v jeden den pozvali všechny uchazeče, kteří od 8 do 12 hodin napsali tři testy a večer jsme měli výsledky. Druhý den jsme měli rozhodnutí na webu či v poštovních obálkách. To ale bylo za časů, kdy organizace byla na nás (a společnosti Scio).
Nyní však vzal vše do rukou stát. Přijímací zkoušky se budou konat 12. a 19. dubna 2017 pro čtyřleté studium a 18. a 20. dubna pro studium osmileté. Z jednoho dne tak máme čtyři dny, ve kterých je výuka ve škole velmi vážně narušena. Výsledky se navíc dozvíme až po dalších několika dnech – až Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání vše vyhodnotí. Tomu tedy říkám pokrok!
Maturita
Byly doby (a jsou jen pár let vzdálené), kdy maturanti napsali v jednom dubnovém dni písemnou práci z českého jazyka druhý den z cizího jazyka. Pak chodili normálně do školy až do poloviny května a následně po týdnu volna na přípravu složili během jednoho dne celou (ústní) maturitu.
A teď? Ministerstvo rozhodlo, že písemná práce z českého jazyka bude napsána 11. dubna 2017. V druhé půli dubna se pak obvykle píší písemné zkoušky profilové (školní) části maturit a od 2. do 9. května se budou psát další společné písemné zkoušky. No a v druhé polovině května dojde na několik ústních zkoušek. Čas pro standardní výuku se v maturitním ročníku zkrátil o měsíc.
Ztracený čas je jen jedním aspektem této problematiky. Dalšími jsou tuhá centralizace a značně zvýšená organizační a finanční náročnost.
Ach jo.
