Zákaz lezení za kočkami!

stálo na cedulce doplněné výmluvným obrázkem přeškrtnuté postavy šplhající se po zácloně. Cedulka nestála jen na našem stole, ale po zevrubnější prohlídce interiéru, byla umístěna na všech stolcích, hlavně pak na záclonách, které lemovaly dvě výlohy do ulice.

Pozvala jsem před časem do „Cat´s café“ - první místní kavárny s živými kočkami, kamarádku s malými dětmi, aby si mohly poňuchňat nějakou kočičku. Byla jsem na tomto místě už podruhé, protože mi chutnal místní mrkvový dort. Zpočátku mě trochu zarazil příliš strohý interiér kavárny, sestávající se z bílých umělohmotných židlí a sterilních stolků, žluté výmalby a velkoformátových fotografií koček. Jak jsem pochopila, tyto portréty měly asi nahradit případnou absenci, na vývěsním štítě inzerovaných, koček živých… Ty jsem zahlédla všehovšudy dvě a skrývaly se na posledních minilehátkách šplhadla umístěného ve výloze. Ani se nehly, jen občas zavrtěly ocasem.
Třeba to ještě dozařídí a přidají nějaké mazlivé coty, říkala jsem si optimisticky, a proto jsem tam příští měsíc s kamarádkou zašla.
K mé lítosti se ale nic nezměnilo, dvě kočky líně ležely na svém oblíbeném místě, až nahoře u garnyže, a celý interiér byl doplněn o výše zmíněné výmluvné zákazové cedulky. Podle nich mi došlo, že někteří hosté psychicky nevydrželi čekat na kočičí přítomnost a snažili se lezením po šplhadle a po zácloně probudit líné mazlíčky k životu, což se hrubě nelíbilo majiteli.

Osobně bych si takovou kočičí kavárnu představovala jako barevně vymalovaný, útulný prostor s gaučíky, křesílky, pestrými polštářky, a různými infantilními tretkami, který by připomínal budoár nějaké anglické dámy – milovnice koček, s více jak dvěma kočkami. Nic takového se ale nekonalo. Jedinou změnou byl poněkud oschlejší a tvrdý mrkvový dort, který jsem ani nedojedla.
Místo hlazení kočičího kožíšku jsme se zasmály cedulím a po dopití kávy jsme z téměř prázdného podniku odešly do příjemnějších prostor.

Když jsem minulý týden na jednom diskuzním fóru našla pochvalu na podobnou kavárnu v Praze s mnoha přítulnými chlupatci, na tu naší jsem si vzpomněla a řekla si, že by byla legrace si zákazovou cedulku vyfotit. Ale chyba lávky. Čekaly mne zavřené dveře a nápis FOR RENT.

Zkrátka a dobře, když je koček málo a ještě se za nimi nesmí lézt, co by kdo v kafé s oschlými zákusky dělal? ;-) Těším se do té pražské, vyzkoušené a doporučené komunitou místních bývalých diskutérů, scházejících se nyní pod stromem.

Kočkám zdar!