Kokořín je dobrý nápad. Jen připomínám, že necelých 5 km vzdušnou čarou od něj jsou romantické Vidímské lávky, kde si také můžete užít adrenalinu nad roklí.

Dík za hezkou pohlednicí z cest.

Děkuji za tip i za návštěvu

Já bych potřeboval vrtulník i nahoru

:-D ... místy to tak vypadalo

,,, a nožičky bolely?

Bolely, ale spíš druhý a třetí den v podobě táhnutí v lýtkách při cestě ze schodů

Seš Ty ale statečný ďouče!

Když jsem se naposled potuloval (ovšem povýtce obvykle za volantem) nad Hřenskem, říkal jsem si, že tu štreku z Hinterhermsdorfu Kirnitzschtalem do Bad Schandau, která pro mne kdysi byla brnkačkou, bych už zvládl tak za týden. A to od té doby, co jsem se tam potuloval o volném dni při natáčení Rapla, už uplynulo pět let, takže teď už za týden a na nosítkách...

Měj dál radost ze života, Štěpinko!

Díky, Vladimíre. Ano, připadala jsme si statečná :-D, páč z české strany jsem znala z dřívějška samé vlídné trasy ... tak skoro pro kočárky.

Štěpánko, krásný výlet a spousta zážitků.

S tím vrtulníkem jsi mi připomněla story mé bývalé kolegyně, když šly s kamarádkou přímou stezkou na Ještěd, což je dost dramatický krpál. A ona, dáma již v letech a kilech, uklouzla a nejen že se pomlátila, zlomila si ještě dost ošklivě kotník. Přivolaná pomoc zjistila, že jedině vrtulník a jelikož ten nemá jak ve svahu přistát, tak ji na ten vrtulník vytáhnou na lehátku. To teda tvrdě odmítla (taková šance na úžasné dobrodrůžo a ona odmítne!) že se nahoru doplazí a pak už tedy přijde na pořad ten vrtulník. Takže se opírala o nějaké klacky a když se teda dosoukala nahoru, tak jeden klacek praskl a ona sebou praštila a zlomila k tomu kotníku obě zápěstí.

To je krkolomný příběh . A plyne z něj poučení neodmítat nabízenou pomoc, zvlášť v takové situaci

Díky za procházku blogem