řekla si v duchu a neochotně odešla do koupelny. Čichala ke svému tělu a hledala poslední zbytky jeho vůně, přebité cigaretovým kouřem. Ne nadarmo se říká, že odcházíte-li z tajné milostné schůzky, je nejlepší projít zahuleným barem, abyste skryli případné pachové stopy.
Zalitovala, že jeho horkou tělesnost celou mlsně spolykala a aspoň několik kapek nerozetřela na zápěstí, do slabounké rýhy pod dlaní, kam si obvykle nanáší parfém, aby si k němu co nejjednodušeji mohla kdykoliv přivonět.
Léta se smála řádkům v knihách a replikám ve filmech, kdy milenka nyvě šeptala, že se nebude až do příští schůzky se svým milým mýt, že by se raději nemyla vůbec, aby ze sebe nesmyla ani molekulu, kterou na jejím těle zanechal...
Feromony řadila do říše scifi a dokonce měla podezření, že si je vymysleli výrobci parfémů aby vytáhli z naivních zákazníků co nejvíc peněz.
Sama, téměř vždy hned po milování, spěchala do koupelny jako první, aby ze sebe co nejrychleji smyla ty nelibé vůně a pocit z mužského těla, který byl nevyhnutelnou součástí milostného aktu, který se jí jinak obecně docela líbil. Nedovedla a ani nechtěla si představit, že by ústy mohla dělat něco jiného než se jen líbat. Měla to tak celé manželství i všechny známosti před ním.
Pan farář by jí jistě řekl, že jsou na světě a ve vztazích jiné hodnoty než přízemní smyslnost, jazyk a nos nejsou těmi nejdůležitějšími částmi těla, ba možná ani podružnými... vždyť kolik pravověrných to tak má a ti co ne se snaží svou tělesnost a spodní proudy potlačit.
„Bojím se aby mi chutnal,“ svěřovala se kamarádce u každé své další známosti. „Vždyť co je vzplanutí, sympatie, rozumový výběr, skvělý výpis z obchodního rejstříku, ... když mi nebude chutnat?“
Bylo to po zkušenosti s několika málo muži (tak málo, že říkat několik je přehnaně vysoké číslo), kteří jí chutnali, s kterými objevila nové rozkoše, ale kterým chyběly zase jiné předpoklady pro splynutí těla, duše i srdce.
Ty ostatní, jak se módně mezi pražskými singles říká „kamarády s bonusem“, si umyla a navoněla na prostná cvičení podle svého.
Vstoupil ji drze do cesty a krátce maskoval své erotické touhy zájmem o literaturu. Jeho předlouhou virtuální předehru mu zazlívala. „ Jak Tě mohu obdivovat a milovat, když nevím jak chutnáš? Víš kolik lidí spolu žije, nechutnají si a místo toho se chodí modlit do kostela? Nejsem taková.“
Klečela před ním bez pokory, klečela proto, aby mohla objímat jeho boky a být co nejblíže jeho druhému já. V potemnělém modrém pokoji se milovali tiše, vzrušoval ji kontrast jeho plachosti a chtivosti, snahy způsobit jí co největší stav blaženosti. Tlumila své výkřiky do polštáře.
„Chutná, on mi chutná!“ opakovala si stále, když už leželi klidně vedle sebe, když odešel, když se oblékala, aby mohla jít s přáteli do baru, když se po půlnoci vrátila a na polštář zmuchlala osušku, kterou použil, aby k ní mohla čichat...
Ani teď se ještě neumyla, aby měla pocit, že usíná s neutrony jeho já.
Probudil ji zvuk nastaveného buzení.
Naposledy zachumlala obličej do jeho osušky a neochotně vstala z postele.
„Teď už se umýt musím.... „
