.................................. aneb co ještě vymyslet, aby lidé měli o čem vášnivě diskutovat?
Když stáli Barbaři před branami Říma, diskutovali prý senátoři, komu postaví sochu na Fóru Romanu.
Moje babička by to jistě komentovala slovy: „To je tak, když se lidé mají moc dobře a neví roupama co by.“
Úplně s tímto rčením až tak nesouhlasím, protože jsou věci, které když vzniknou ve chvíli, kdy vše důležité klape, je to tzv. „pofackováno“, mohou být, ve své zbytnosti a nadstavbě, radostné a krásně povznášející.
Před chvílí jsem zaslechla v ČRo diskuzi o změně naší státní hymny a tato informace mne zaujala tak, že jsem se podívala na internet a zjistila, že právě dnes se spustila lavina článků na toto téma. Součástí řady z nich je nahrávka nové verze v budově Českého rozhlasu. Podle záměru iniciátorů inovace by měla být hymna sebevědomější a vlastenečtější, případně by mohla mít dvě sloky, jak tomu bylo dříve. Ta naše je prý druhá nejkratší hymna v Evropě.
Poctivě jsem si vše vyslechla a řeknu vám, nevím. Nevím, co je špatného na krátké hymně v současné rychlé době.
Tedy, abych nelhala, vím.
NELÍBÍ.
Ani slova přidané sloky, ani hudební zpracování. Ačkoliv nejsem hudební odborník, myslím si, že naše hymna by měla být libozvučná pro české občany a nejen pro skupinu uměleckých kritiků…
I když nápad jako takový nezatracuji a v případě, že se této myšlenky jako mimořádně hořlavého materiálu chytne mnoho médií, může to být téma, které na čas přetluče ruské jedy, prezidentův slang, ptačí hnízda, komunální volby a permanentní invazi přivandrovalců …
V rádiu zazněla z úst předsedy Českého olympijského výboru slova o odvaze takové téma vůbec zvednout. Postrádám u našich veřejných činitelů odvahu zvednout jiná témata a nemohu se zbavit zcela přízemního pocitu, že užitečnější než investice prostředků do přemítání nad hymnou, by bylo lepší postavit v Kotěhůlkách novou tělocvičnu.
