Dle starého pořekadla skutečně platí, že legrace by měla následovat až po práci. Pokud jste ale nesystémoví odpírači „legrace“ jako takové s odůvodněním, že práce není hotová nikdy, pak je zdravé a prospěšné s ní čas od času švihnout v jakékoliv fázi a vyčistit si hlavu dočista dočista.
Jsem přímo ukázková cyklická odpíračka, trpící navíc prokrastinací. Projevuje se to způsobem, kdy si připravím krásný seznam pracovních úkolů a jakmile na nich začnu pracovat, napadne mne, že musím zalít květiny, vyprat prádlo, nalakovat oprýsklou stoličku, mezitím sjet nové statusy přátel na facebooku, přečíst pár blogů, vygooglovat pár neodbytných slov, o kterých se chci dovědět něco víc, vymyslet tři charitativní počiny a deset ptákovin, a tak zdárně dokola a den je pryč. Když vidím ten chabý výsledek, nepodložený zvýšeným stavem svého účtu, propadám skepsi a odmítám pozvání na mejdan, na túru, na večeři, za kulturou, zakazuji si četbu několika připravených knih, na které se těším, pociťuji fyzickou nevolnost nad nesplněnými úkoly a nejraději bych si nafackovala.
Je to chyba! Pracovní morálka se odpíráním požitků nejen že nezvedne, ale dokonce sníží!
Zjistila jsem, že v takové chvíli je nejlepší okamžitě opustit pokusy o práci a věnovat se relaxaci pořádné, kdy člověk vypustí z hlavy úplně všechno a nepustí si do ní aspoň den ani jednu vtíravou myšlenku.
Když pominu sport, který je sám o sobě báječným odreagováním, akorát se musíte soustředit na míč, stopu, muldu, miluji relaxaci takovou, kde se soustředíte jen na svoje tělo a očekávání libých pocitů, kontrastů horka a zimy... jako jsou třeba saunové rituály.
Využila jsem s kamarádkami poslední dubnově mrazivé zasněžené dny a vyrazila do hlubokých lesů, kde v malém zapomenutém městečku stranou od hlavních tras existuje malý saunový ráj.
Sauna mě baví hlavně v zimě, a úplně nejvíc miluju, když mohu vyběhnout po saunovém rituálu rovnou do sněhu, utrhnout si ze střechy rampouch, který jsem při rituálu pozorovala okénkem a nechat ho rozpustit na horké kůži... cestou k ledové jeskyni, kdy si z mísy naberete plnými hrstmi ledovou tříšť na posypání těla, ....před sprchou
a ochlazením ve venkovním bazénku...
Kdo nezná průběh saunových rituálů, tak ve zkratce:
Trvají kolem deseti minut, podle daného rozvrhu, saunér napřed polévá kameny vonnou esencí (citrusovou, eukalyptovou, bylinnou,..) Poté rozvíří s pomocí ručníku horký vzduch, který se drží pod stropem sauny. Následuje prudký náraz vzduchu - ovívání ručníkem kolem dokola sauny, které ještě více znásobí účinek horkého vzduchu na tělo a napomáhá otevírání pórů. Tento postup se opakuje třikrát, před rituálem nebo při něm se rozdává sůl, med nebo zmrzlé froté ubrousky na ledovou tříšť, na potírání těla a peeling.
V ruských banjách rozhání vzduch i svazkem březových větví, nebo pytlovou poduškou s bylinkami...
... je možné využít přes desítku různých saun, od finských, přes ruské banje po turecké a japonské a rovněž využít před desítku různých odpočíváren, bazénků a relaxačních zón s vynikající restaurací a kavárnou. A na čarodejnice a na Silvestra tu můžete strávit celou noc.
... je libo poválet se chvíli v zemljance nad pecí?...
... nebo se opět zahřát v japonské zemní sauně...
...namasírovat záda shrbená nad klávesnicí...
...a když vás po masáži v japonské zahradě napadne uvolnit své rozehřáté uvolněné tělo a mysl ještě v soukromí, dát si vínko a pospat si, je možné objednat si v areálu jednu ze tří maringotek, zaparkovaných přímo mezi sruby, případně se ubytovat v jednom ze tří hotelů, z nichž jeden je s areálem spojen přímo tunelem.
A kde se tento saunový ráj nachází? To fakt nesmím prozradit a nejen z reklamních důvodů ;-). Zakázala mi to kamarádka Ája, protože si vychutnává, že jsme tam s děvčaty vždy jediní Češi a neočumují nás tam nějací jiní spoluobčané stejné národnosti, nebo dokonce z naší čtvrti. Ono je něco jiného, i pro ty co se nestydí, pohybovat se nahý mezi cizími lidmi a něco jiného potkávat tam část svého města, včetně svých obchodních partnerů, spolupracovníků a jiných, před kterými bychom se ale opravdu nechtěly producírovat celý den jak nás pánbu stvořil. Takto se můžeme bez obav pobavit o čemkoliv, zhodnotit místní osazenstvo včetně přehlídky poctivých místních bobrů a probrat mrtvé živé... což také, měrou nemalou, přispívá k duševní pohodě...
Sotva tyto řádky dopisuji, hned bych se tam rozjela znova, ale jak se říká dobrého pomálu a i příjemná vzpomínka dokáže naladit na koncentraci na práci.
Zima konečně skončila a tak si na Eisgrotte a jiné životabudiče počkáme zase za rok a s nastupujícím létem (jaro nám letos vynechali) se těším třeba na stezku pro bosé nohy....
Hezký začátek pracovního týdne přeji :-)
*
Diskutovat můžete i ZDE
