Umění s chutí jíst prý patří k velmi erotickým činnostem a pohled na partnera, který z rozkoší pojídá námi s láskou připravený pokrm je příjemnou předehrou, nebo chceme-li i dohrou lahodné krmě. A nejlepší je s chutí začít hned po ránu.
J. Hubatka
„Rejpeš se v tom jako v bolavým...“ říkávala babička, když jsem v pubertě s nechutenstvím převracela vidličkou jídlo a honila ho po talíři zleva doprava.
„Takhle tě žádnej nebude chtít!“ završila svůj ortel. A já až po letech pochopila, že určitá žravost je roztomilá a žádaná vlastnost. Ovšem pokud se nevyžerete dokulata a zůstanete v rovněž roztomilých tělesných proporcích.
Snad kromě dovolených nám (mně a sestře) snídaně připravovala vždy babička. Rodiče chodili brzy do práce a pro ní byla příprava jídla pro všechny hlavní životní náplní. Snídali jsme pravidelně kafe z melty se zahuštěným mlékem a chléb s máslem, marmeládou nebo paštikou.
Když jsem bydlela na koleji, snídaně jsem odbývala stylem rohlík v poklusu k autobusu. Nebo taky nic, protože se ke snědení v pokoji nic po ránu nenašlo. Luxusem bylo teplé pečivo, když spolubydlící chodila na noční brigádu do pekárny a ráno se vracela s voňavou kabelou.
Když jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, snídala jsem až v práci, do které jsem dojížděla na půl sedmou. Projekce, ve které jsem pracovala, se nacházela v zajímavé funkcionalistické vile s účelně řešenou prostornou kuchyní, jídelnou a z pokojů byly pohodlné kanceláře. Snídalo nás takto víc, a místní projektanti byli šetrní lidé. Jeden pigi čaj si vždy sušili dva dny, dokud ještě barvil.
S koncem socialismu skončil i můj svobodný stav a mé snídaně doznaly proměny.
Jednak jsem poznala, že i muž, ač profesionální nekuchař, může umět vařit a také jsem prodělala civilizační šok v důsledku poznání, že existují místa, kde kaviár se šampaňským a jahodami servírují hostům k snídani jako jednu z desítek možností zcela samozřejmě.
K úžasným kolektivním snídaňovým zážitkům patří vzpomínka z rumunského Gerniku, kde nám hostitelka donesla volská oka a bramborové placky na vydlabaném dřevěném tácu, k tomu džemy, sýry a jiné pochutiny a na závěr lívance. A na cestu nám ještě zabalila buchty.
Tyto detašované snídaně, tedy ne ty domácí, jsou příjemným zpestřením. Moc ráda se chodím nasnídat v Praze do café Louvre, kam mne před mnoha lety zavedla kamarádka Saša a na toto místo nedám dopustit.
Kamarád výtvarník a fotograf Bořivoj dokonce z desítek svých snídaní pro celou rodinu uspořádal fotografickou výstavu. Bylo na co koukat a sliny se sbíhaly, jaké měl dobré světlo!
Tak jako vše, ani všechny snídaňové vzpomínky nemohou být jen úžasné a na některých se najde chloupek.
Smutnou vzpomínku mám stále na kamarádku Hanku, která už tu není, požitkářku, která uměla ráno zazvonit u dveří se snídaňovým košem a slovy: „ Věděla jsem, že budeš sama doma a určitě budeš mít po ránu chuť na teplý sýrový dalamánek...“
Rozmrzelá jsem byla při pohledu na strávníka, který po krásném večeru a příjemné noci, u snídaně řekl: „Víš já moc nesnídám. Ne, anglickou snídani si nedám, koláček taky ne, uděláš mi turka?“ A tak jsem našla pytlíček turka z reklamní akce v časopisu, mívám doma několik druhů kávy, ale turka ne. A volská oka se slaninou jsem jedla sama za jeho usrkávání kafe s lógrem. Jestli někoho napadlo, že tento vztah neměl dlouhého trvání, napadlo ho to správně.
Jiný milý zase, zatímco mně a sobě servíroval anglickou snídani, či lívanečky s vlastnoručně vyrobeným džemem, vykrajoval srdíčka do másla, své osmdesátileté mamince, která obývala sousední oddělené křídlo domu, připravoval s neúnavností robota v čaji rozmáčený bílý rohlík do misky. Ráno, v poledne i večer.
Odborníci na stravování radí, abychom se ráno neodbývali. A když už se odbýváme ve všední den, o víkendu rozhodně stojí za to užít si i snídani.
Užít si ji a nebát se experimentovat. S ingrediencemi ani s barvami. Místo pomerančového nebo grepového džusu si nalít šťávu z mladé karotky nebo červené řepy lisované za studena. Namazat si toast máslem, medem a obložit sýrem s modrou plísní, nebo si dát kozí sýr s brusinkami.... existuje mnoho neprobádaných chuťových kombinací, které je radost si vyzkoušet.
A úplně to nejlepší, co lze na závěr takové sváteční nedělní snídaně udělat, je zajít společně zkontrolovat, jestli v ložnici pod přikrývkou zůstalo ještě trochu živočišného tepla...
