K tomuto příspěvku mě inspiroval článek Mony Maršálové „Sexy prádlo, kartáček v kabelce a nepovedené rande“.
Objevily se v něm otázky, jak se nachystat na rande, aby „dopadlo“. Dopadlo se vším všudy.
Tak jsem si vzpomněla na přesně opačnou úvahu: Jak zařídit, aby rande ještě dnes „nedopadlo“. Úvahu, kterou jsem vecpala do jednoho článečku před cca 10 lety.
A protože se jednalo o článek už publikovaný, uvádím jeho úryvek jen na soukromém blogu. Pro ten veřejný by stálo za to s tématem pracovat, aby z něj bylo něco kloudného a aktualizovaného, bez vulgárních slov atd.. Časově i literárně.
A tak pro Monu a skalní čtenáře kopíruji kousek syrové vzpomínky na otázku:
„Jak nepodlehnout?"
Kladli jste si někdy podobnou otázku?
Muži nejspíš ne, nebo zřídka, proto je následující četba věnována něžnějšímu pohlaví, po léta vychovávaném v moralistických předsudcích.
„Poprvé dá jenom kurva," říkala prababička.
Nejen prababička. Tenhle názor se táhnul napříč nejen červenou knihovnou, ale i kolektivem spolužaček a kamarádek a prostě panovala vžitá představa, že slušností je, dělat drahoty. Už s ohledem na dobrou pověst.
A to i v případě, že by chuť byla.
Prostředí z dob mých studií v osmdesátých letech, mělo silný vliv. A tak ne napoprvé, ani na popáté, ani na podesáté, nebylo v mnoha případech slušné se po sobě válet, až ...... až? Kdy vlastně už?
Své vykonaly také pramalé zkušenosti, orgasmus byl v osmnácti hudbou budoucnosti a nejedna kamarádka nevěděla, co je to klitoris.
A tak se stávalo, že jsem měla známost a měla jsem pocit, že ona známost je příliš krátká nebo příliš neperspektivní na to, abych si už užila. Abych mu „dala". Z těchto důvodů jsem si vymýšlela různé chytáky na sebe samu. Abych ve chvíli, kdy s ním budu někde randit, abych si nedovolila podlehnout.
Na koleji jsme si navzájem líčily, jak se „podlehnutí" nejlépe vyvarovat. Měla jsem pro to osvědčené metody. Jednou z nich bylo vzít si na sebe starší seprané spodní prádlo. To nebyl v osmdesátých letech takový problém. Na bavlněné kalhotky trochu normálního střihu se stály fronty, když už byly, a tzv. týdenní soupravy s barevným obrázkem a nápisem Monday - Sunday byly luxusem.
Trik spočíval v tom, že do takového ošklivého prádla se přece nemohu vysvléknout. Podobnou úlohu mohly sehrály i neoholené nohy, děravé fusekle a vytahaná podprsenka.
Dokázala jsem tak mít rande s přitažlivým klukem a přitom svou hroznou podprsenkou uhájit svou nedotknutelnost.
......
Tolik úryvek. Text, z mého dnešního pohledu, poněkud kostrbatě pokračoval. Proto v něm zde nepokračuji dál.
Dnes mám jasno. Štěstí přeje připraveným. Ležérně připraveným.
Veškeré prádlo na „horší", na úklid, na zahradní brigádu, na pěší túru, letělo při stěhování do popelnice. Protože kde je psáno, že při zahradní brigádě nemůžete prožít vášnivý románek mezi záhony?
Ty největší a nejrafinovanější přípravy si ale nechávám na jisté rande.
I když: Kdo si může být něčím jistý: :-)
Ovšem už jen samotným chystáním, natahováním punčošek, zapínáním podvazků, slavnostním líčením, se dokážu patřičně potěšit a dokonce.. ale to už sem nepatří :-)
Krásné dny a půvabné intimní přípravy všem hravým ženám i mužům.
