Jak nasoukat Džina zpátky do lahve ...

aneb: Kdybych to byl býval věděl, tak bych tu láhev neotvíral .........................................................................

„Zpátky do láhve ti nevlezu, už jednou jsem se nechal napálit a náležitě se z toho poučil,“ prohodil Džin a slastně se převalil na gauči na druhý bok.
Muž postavil láhev bezradně na stůl. Místo toho, aby Džina zkusil přemluvit, jestli si tam náhodou opravdu nechce vlézt, zapálil si padesátou cigaretu a nalil skleničku.
Mlčel a po očku Džina pozoroval.

„Přej si ještě něco,“ pokoušel ho Džin, „se mnou bys mohl mít vše, po čem toužíš ...“

Muž si povzdychl. Vybavil si, jak láhev s ladně vlnící se mlhovinou zahlédl mezi mnoha ostatními. Jak si ji schoval na tajné místo, jak ji dlouho jen prohlížel a pozoroval, než se rozhodl vytáhnout špunt. Napřed do ní vsunul prst, aby bříškem ukazováčku pohladil neznámý obsah. Džin mu jej vzápětí olízl, až muž ucukl, ale nechal láhev otevřenou.

„Neměl jsi ten špunt vytahovat!“ škodolibě ho káral Džin. „Začal sis sám.“
„Ale to já přece vůbec nepopírám!“ přitakal bezelstně muž.
Nelhal, miloval přirozenost a náhodu, a když tenkrát Džina v láhvi uviděl, chtěl jen malinko a spontánně odlehčit urputnosti domácího štěstí a splnit si svá tajná přání.

„Copak vzorně vychovaní chlapci sbírají kdejaké podezřelé láhve?“ pokračoval v mentorování Džin a docela si muže vychutnával. „Připomínáš mi člověka, který si chce zaplavat a přitom se nenamočit. Zkus na mě alespoň tu lest z pohádky, jestli ti neukážu jak se takový velký džin může vejít do tak malé láhve.“

Muž přemýšlel, co na to říct, až zašeptal: „Jsem moc rád, že tě znám...“

„Jestli opravdu chceš, tak já si do té láhve vlezu,“ zkoušel to Džin chlácholivě. „A vůbec, kde máš ten špunt?“
...
„Ty ho nemáš!“

*

....jedno staré moudro praví, že člověk by si měl dát velký pozor na to, co si přeje, protože by se mohlo stát, že se mu to skutečně vyplní...