Cálujte Češi!

Z práce si občas krátím cestu přes obchodní centrum, kde mám vychytanou zkratku z metra uličkou jednoho obchodu oděvního řetězce.

V letu mezi štendry mi padl do oka štůsek nově vyskládaných sportovních podprsenek. Vida mou velikost s velmi pěknou cenou jsem hned tu vrchní popadla a šla k pokladně. Pokladní mi ale namarkovala cenu o stovku vyšší. To se mi nezdálo a ukazovala jsem jí visačku, kde byla cena skoro o třetinu nižší.
„No to je přeceněný, asi na téhle chybí přelepka,“ vysvětlovala.
Udivený výraz mého obličeje a prázdný obchod  ji přiměl zavést mě ke štůsku a ukázat mi, že ty ostatní jsou opravdu přelepené (přes štítek s různými měnami, včetně CZK, s původní hodnotou, bytelně štítkem větším, jen s cenou v korunách vyšší).
„Vezmete si ji, nebo ji chcete vrátit?“ zeptala se prodavačka.
„Vezmu, ale upřímně řečeno, docela mě naštval ten váš mezinárodní přepočet.“
„No víte, všechno se zdražuje, benzín, elektrika a tak …“ snažila se prodávající a já věděla, že ona za to nemůže.
„Počkejte ještě, musím vám tu cenu přepsat, kdybyste ji chtěla vrátit, máte na té visačce jinou než na účtence,“ vytáhla klůcek z tašky a propiskou přepsala cenu.
Nevím sice k čemu jí to bylo dobré, ale neprotestovala jsem, cena nebyla ani tak vysoká, a potlačila jsem principiální naštvanost mrsknout s hadrem zpátky na pult.

Mizerové korporátní, hudrala jsem, a doma mi to nedalo a podívala jsem se na e-shop, kde jsem výrobek našla za původní cenu. Zrovna tak jiné kousky, které jsem namátkou v obchodě vzala do ruky.

Jsem zvyklá, že na e-shopech nakoupím stejné zboží často levněji, ale tohle nebyl ten případ.
Tak nevím, jestli má téměř třetinové zdražení na svědomí vedoucí konkrétní prodejny, nebo je to celostátní úkaz, ale mám nepříjemný pocit, že nás v Česku zahraniční řetězce všeho druhu jak se dá prostě dřou bez nože s předstihem, s krásnou záminkou zdražování energií i u zboží, které už bylo vyrobeno a naceněno dříve, a které pořídíte na západ od Chebu levněji než tady.

A není to jen o ceně. Kamarádka pracovala u jednoho velkého řetězce a vozila textilní zboží, které se v Německu neprodalo, do Čech.  Některý sortiment oblečení se na naše pulty dostal až probraný, poškozený, a také zlevněný měně, než když jedete za hranice nakoupit osobně.

Když pominu, že obchody jsou soukromé subjekty, co nepominu je státní energetická politika. Dnes jsem viděla link na zajímavý článek už z loňského roku – rozhovor s RNDr. Vladimírem Wagnerem, vědeckým tajemníkem Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR.

V konečném důsledku se má současná situace tak, že Česko s polovičními až třetinovými německými platy bude kupovat ruský plyn od Němců podstatně dráže než například Maďarsko s dlouhodobými smlouvami (ale o tom je na netu mnoho odkazů). Jedná se stále o ten jeden samý  plyn, ale protože stát neumí vést taková jednání, abychom platili co nejméně, všichni se prohneme ještě víc (nemluvě o dovážení surovin přes oceány). Stále totiž nejsme oloupeni do mrtě a na dřeň a loutkáři to dobře ví.

I mimořádně hloupému musí docházet, že tady je něco špatně.
Nechtěla jsem a nechci psát blogy o takových věcech a říkám si, že bych se měla povznést nad jednou blbou visačkou, ale nedá mi to. Jsem mrzutá z toho, že když už se Evropa historicky posunula v dlouhodobém míru na takovou technologickou a sociální úroveň v jaké žijeme, musíme si to kazit.
Neubráním se pocitu, že lidstvo blbne z blahobytu a tak se jej elity snaží přiblížit době prvobytně pospolné.
Moc ráda se dívám na přírodopisné a historické dokumenty a přála bych si, abychom si zachovali ty instinkty, kdy smečka, kmen, národ, chrání své přirozené prostředí a nezblbne tak, že přespříští válka se opravdu povede kameny a klacky.