Byla to nejspíš nějaká citlivá duše, která ono niterné sdělení nacákala ve formě nápisu na boční fasádu paneláku naproti nákupnímu centru.
O kousek dál rozdávali dobrovolníci volební letáky. Na stejném frekventovaném místě, kde jsem v létě potkala dvě dívky v tričku s nápisem „JSEM HRDÁ NULA“. Lekla jsem se, že předvolební kampaň začíná tak brzy, ale byla to naštěstí jen reklama na nealkoholické pivo. Ještě mám dva vzorky v ledničce.
Nevyhýbám se žádným rozdavačům tiskovin a skoro vždy si leták vezmu, i když ho za rohem hodím do koše. Rozdávajícího to potěší a má pocit, že tam není zbytečně. V jednom z volebních letáků, který jsem si nechala, byla upoutávka na knihy mého oblíbeného literáta. Zaujal mě název titulu „Bláhové snění o světě bez padouchů“.
Na několika málo metrech od sebe se tak setkal výkřik na podporu snění o ideálním světě a pragmatický pohled na skutečnost jaká je, a bude, dokud zůstane homo sapiens pouhým člověkem a nestane se andělem.
Možná stojí za připomenutí, že slovo Utopie, jako místa ideální lidské společnosti, vytvořil anglický humanistický myslitel Thomas More jako název své knihy Utopie z roku 1516. Od té doby se ujalo jako pojmenování něčeho žádoucího, ale neskutečného a nerealizovatelného. Ale ať už toto slovo lidé znali či nikoliv, pod praporem ideálů páchali ta největší zvěrstva.
Na jednu stranu chápu bezradnost lidí, kteří jsou zoufalí z toho, že mezi „dobrem“ a „zlem“ neexistuje zřetelná hranice. Ani mezi ideálem a dosaženou přízemní jednoduchostí. Na druhou stranu, dala příroda lidem rozum a zkušenosti, aby pochopili, že ideál je motorem, přehnaný ideál záhubou a nástrojem totality. To neznamená, že bychom měli snahu za lepší a příjemnější život vzdát, jen si myslím, že lítý bezhlavý boj, pokud nehrozí ohrožení života dosavadního, se poněkud míjí účinkem a někdy také hrozí návrat možná o nějaké to století zpět. Navíc jsou vzletné ideály neodolatelným nástrojem propagandy těch, co chtějí uchvátit absolutní moc.
Chápu výkřik onoho sprejera, který poškodil v zoufalství nad představou nalinkovaného, statického, nedokonalého světa, fasádu šedivého činžáku. Ale mnohem raději bych byla, kdyby se zapojil do nějaké performerské akce po vzoru výtvarně úspěšnějších autorů. Ovšem je mi jasné, že u některých jedinců, kdy se protest proti většinové společnosti projevuje právě ničením cizího, by uspokojení z činu nebylo to pravé ořechové.
Bez Utopií lze žít, ale žít bez nich zcela by byla škoda. Jsou kořením života, ale plného talíře koření se nenajíte.
