Derniéru podzimní části druhé třídy obstaral domácí zápas Benického áčka s týmem Čechie Dubeč. Přestože tým soupeřů přijel posílen několika hráči áčka, domácí vyválčili cennou výhru.
TJ Sokol Benice - FK Čechie Dubeč, z.s. „B“ 6:3 (2:2)
Sestava: Prokop – Matoušek (31. Liška), Šmejkal, Koděra – Kučera, Rogozinský, Vlasák, Michálek, Dušek – Nykl (89. Šnýdr), Šimon
Branky: 10. 0:1; 15. Nykl 1:1; 21. Michálek 2:1; 44. 2:2; 50. vlastní 3:2, 58. Rogozinský 4:2, 71. 4:3, 74. Šimon 5:3; 89. Šimon 6:3
Přestože jsou v Benicích vskutku hodní hoši, na domácí zápasy už nějaký ten pátek bývají rozhodčí nominováni ve třech. V průběhu týdne proběhla místními zpráva, že tentokrát praporky na pomezí vezmou do ruky dvě dámy. Když si borci na netu našli jejich fotografie, rázem se zdvojnásobil počet hráčů hlásících se do hry. Zlé jazyky tvrdí, že drogerie v Uhříněveském okolí během zbytku týdne zaznamenaly až neobvykle zvýšený zájem o pánskou vodu po holení a zcela vyprodaly gely na vlasy. Tuto informaci však nedokážeme ověřit.
Samotný zápas začal minutou ticha za dlouholetého fanouška domácích Miroslava Jarinu. Úvodní desetiminutovka se nesla ve znamení mírné převahy hostí, která vyvrcholila úvodní brankou. Soupeřův křídelník nejspíše centroval, ale míč škrtl o Ondru, dlouhým obloukem přeletěl Petra a zapadl na zadní tyč – 0:1. Domácí se z nečekaného vývoje zvedli rychle. Mates na pravém beku si nachystal míč na pravou nohu a poslal za obrannou linii soupeře tak parádní pas, že by se za něj nestyděl ani Beckenbauer. Danda se nenechal dvakrát pobízet a nájezd na gólmana zakončil úklidem k pravé tyči – 1:1. Uběhlo sotva pět minut a skóre se překlopilo úplně: Jardův dlouhý aut na malém vápně gólman soupeře vyboxoval pouze do Máry a od něj už míč zamířil do sítě. Hosté mohli vyrovnat ve čtyřicáté minutě, kdy Petr překvapivě neudržel vysoký centr, který mu vypadl přímo na nohu soupeřova útočníka, ale ten byl touhle nadílkou tak překvapen, že místo pořádného zakončení míč jenom tak posunul směrem k brance a dobíhající Jarda jej dokázal dostat na roh. Vyrovnání se tím pouze oddálilo, ve 44. minutě soupeřův borec napřáhl zpoza vápna a křížná střela proskákala až na tyč. Hlavním problémem bylo, že zatímco obrana tlačila očima míč mimo branku, hosté s předstihem vyrazili za dorážkou. Následoval rychlý centr a jistá hlavička, do kabin se šlo za stavu 2:2.
Do druhé půle vletěli lépe domácí. V 50. minutě centr zprava odvracel domácí bek před Dandou tak nešikovně, že nasměroval balón nechytatelně k pravé tyči. K.V. Rais i jeho „Zapadlí vlastenci“ by měli podobnou radost, jako domácí lavička – 3:2. O osm minut později jsme si podruhé v zápase pomohli dlouhým autem. Ten tentokrát házel Maty a našel uprostřed malého vápna zcela nehlídaného Roga, jenž si hlavičku k levé tyči doslova vychutnal. Dvacet minut před koncem vstoupila do hry pomezní, která strávila zápas před lavičkou domácích a tím pádem i většinou diváků. Nebezpečnou hlavičku Petr schoval do koše, když tu najednou dáma začala zuřivě mávat a signalizovat, že balón už přešel brankovou čáru. Samozřejmě, že za tento verdikt, se pochvaly nedočkala. Marně jsme argumentovali, že aby byl míč, který gólman drží čelem do hřiště v náručí, opravdu celým objemem za lajnou, musel by stát tak daleko za brankovou čárou, že by se patami dotýkal sítě. Padla nějaká ta žlutá, dáma se dočkala několika vřelých slov, která vyústila ve vykázání trenéra z lavičky a je třeba jí přiznat, že ve zbytku zápasu nesklouzla k nějaké odvetě. Situaci hned po rozehrání nejlepším možným způsobem uklidnil Honzík, který osamocen převzal přihrávku na hranici vápna, udělal pár kroků a uklidil míč zleva k pravé tyči – 5:3. Soupeři se i nadále snažili s výsledkem něco udělat, ale překvapivě stáhli ze hry svého nejnebezpečnějšího hráče a až do konce byl jejich tlak víceméně platonický. To na druhé straně se stále více otevíral prostor pro brejky. Honzík nejprve pořádně protáhl gólmana Dubče ranou zdálky skrytou za jedním z beků, posléze už svým klasickým způsobem vletěl do vápna a coby nejlepší střelec Benic symbolicky uzavřel podzimní část.
K prvnímu pozápasovému rozhovoru jsme si pozvali strůjce první branky Lukáše Matouška. Populární Mates však zápas nedohrál a byl pro zranění střídán v 31. minutě
Vyhrálo se, ale ty jsi nedohrál. Jak to s Tebou vypadá?
No uvidíme, teď je skoro půl roku pauzička, tak bude čas na doléčení všech šrámů. Jde o levé koleno, píchlo mi v něm. Už jsem ho jednou zraněné měl, tak snad to bude v pohodě
Musíme rozebrat hlavně náš první gól, protože to byla Tvoje mistrovská práce. Takhle jste to s Danem měli domluvené?
To ani ne, Dan tam byl volnej, ukázal si, kam chce balón, tak jsem mu ho tam prostě poslal.
Jak bys zhodnotil celý podzim? Čtyři výhry ve finále pro A tým nevypadají až tak zle.
Špatné to není, hodně to teď vylepšil ten poslední zápas, kdy jsme porazili Dubeč, která mi přišla docela nabitá. Ale upřímně řečeno, je to dost tragédie s tou docházkou. Je to tak podivně splácaný, vždycky se na zápas omluví dva, nebo tři lidi. Potom to béčko, jak se to lepí dohromady, chtělo by to určitě přes tu zimu trochu posílit.
Jako druhý se o své dojmy přišel podělit nejlepší střelec týmu Honzík Šimon.
Jsi nejlepší střelec týmu. Jaký se recept na střílení gólů?
To je jednoduché – hodně šancí. Já se do hodně šancí dostávám a hodně jich taky neproměňuji. To je můj osobní největší problém. Při takovém kvantu šancí je celkem jednoduché nastřílet patnáct gólů.
Ty hodně sázíš na rychlost, ale měli jsme možnost v Kolodějích od Tebe vidět i velice slušnou střelu z dálky. Trénuješ nějak speciálně střelbu ze střední vzdálenosti?
Já jsem míval slušnou střelu v dorostu. To jsem hrával krajního obránce, nebo záložníka, takže mi nic jiného nezbývalo, než to zkoušet z dálky. Občas to tedy zkouším i teď z pozice hroťáka, dneska jsem to taky jednou zkusil, bohužel byl gólman na místě. Ta střela z dálky už je spíš o štěstí.
Dosud vždy, když Benice braly tři body, ty jsi dával hattrick. Uvědomuješ si, že dneska jsi tuhle příjemnou tradici porušil?
Ono je úplně jedno, kdo dá góly, důležité jsou ty získané body. Je jedno jestli hattrick dám já, Mára, Vlasi, nebo Dan. I kdyby dal hattrick Péťa Prokop, tak se tři body počítají.
Jak to s Tebou vypadá zdravotně?
Pořád něco. Je zajímavé, že každý týden mám zranění jiného kalibru. Já už jsem v kariéře měl těch zranění tolik, že mám dojem, že se mi teď všechno už jenom vrací, protože jsem nikdy nic pořádně nedoléčil. V žácích i v dorostu jsem vždycky chtěl být co nejrychleji zpátky a teď se mi to holt vrací, mám vytahané vazy v kotníkách i v kolenou.
A ještě bys nám mohl popsat, jak se vlastně dostal do Benic.
V lednu tu budu tři roky, dostal mě sem Tomáš Vlasák a samozřejmě ta hlavní dohoda proběhla v hospodě – kde jinde, že? Jinak jsem odchovancem Vyšehradu, dorosteneckou ligu jsem hrál na Meteoru, tam jsem v dorosteneckém věku nastupoval v přeboru i za A tým. Pak jsem šel do Blšan, což byla skvělá zkušenost po stránce herní i lidské. Když se Blšany rozpadly, tak jsem šel za trenérem sem do Uhříněvsi, potom zpátky do Ústeckého kraje, tam jsme hráli taky první třídu, ale už po půlroce jsem šel zpátky za tím samým trenérem, ovšem už do Kunratic a po dalších dvou letech jsem se přesunul do Benic.
