TJ Sokol Benice „B“– Jižní Město Chodov „B“ 1:0 (0:0)

Béčko Sokola Benice vyválčilo v zajímavém duelu svou druhou výhru v sezóně. Zápas s béčkem Chodova měl nečekaného hrdinu v podobě domácího gólmana.

TJ Sokol Benice „B“– Jižní Město Chodov „B“ 1:0 (0:0)

Sestava: Růžička – Filo, Němec, Hemelík, Horáček (46. Hájek) – Dittrich (46. Zura), Špalek (46.Beneš), Topinka, Hlaváč – Husák, Hráský

Branka: 61. Hráský

Duel dvou týmů ze spodku třetí třídy nabídl svižný a zajímavý boj. Hosté šli do utkání z pozice favorita, vždyť svůj domácí podzimní duel jasně ovládli. Domácí béčko mělo tradiční problémy se sestavou. Do základu se tedy postavili tři borci, kteří před necelou hodinou dohráli zápas A týmu. Dva z nich střídali o poločase, ovšem Frenk zvládl během sobotního odpoledne celých 180 minut a vysloužil si tak přezdívku „Železný muž“.

I díky patřičně rozehraným borcům z áčka byl první poločas celkem vyrovnaný. Na jedné straně hrotový útočník Tomáš Hráský po pěkné kombinační akci napálil břevno, na druhé straně se hosté dvakrát dostali do samostatného nájezdu na Honzíka, který však oba pokusy jistě kryl. V samotném závěru první půle pláchl obraně hostí Tomáš Dittrich a dlouho vymýšlel, jak přes jediného obránce dostat míč ke svému jmenovci Hráskému, který si nabíhal na druhé straně a zakončoval by do prázdné. Když už se zdálo, že opravdu šikovným pohybem posledního beka oklamal, ten se vytasil s učebnicovým skluzem, kterým tutový gól odvrátil. Do kabin se tak šlo za bezbrankového stavu.

Jak již bylo řečeno, do druhé půle nevyběhli dva borci z A týmu a hosté začali mít navrch. Ovšem ještě předtím, než se jejich tlak stal drtivým, přišel rozhodující moment zápasu. Mladý záložník hostí chtěl uklidnit hru a tak poslal od postranní čáry zhruba okolo půlky hřiště dlouhou malou domů, aniž by se přesvědčil, jak situace za ním vypadá. Domácí útočník Tomáš Hráský si v té chvíli nedělal úplně hlavu s návratem za ofsajdovou linii a najednou dostal tenhle přesně načasovaný dárek. Nebylo to až tak jednoduché, byl trochu z úhlu a proti sobě měl zkušeného gólmana hostí, ale dokázal míč skrz něj procedit a přestože se dobíhající bek hodně snažil, míč skluzem odvrátil až za brankovou čárou, což naštěstí dobře viděl hlavní rozhodčí, protože pomezní se s nějakou signalizací moc nepřetrhl – 1:0. Hosté spustili uragán a narazili na Honzíka Růžičku v domácí brance. Tady se trošku zastavme. Domácí čahoun na začátku této sezóny prohlásil, že už nechce chytat, že by chtěl hrát v poli. Má tedy za sebou cca rok naskakování střídavě v áčku a béčku na postech v obraně či záloze a teď se tedy uvolil k návratu mezi tři tyče, když nedorazil jiný gólman. Způsob jakým soupeřům likvidoval jednu šanci za druhou, bral dech. Na lavičce domácích se postupně začaly šířit názory jako „ten dneska gól nedostane i kdyby se hrálo do rána.“, či: „ono to vypadá v jeho podání tak jednoduše, že to musí ty útočníky šíleně deptat!“ Tradiční gólman áčka v civilu za klandrem začal zjišťovat, kdy a kde hraje béčko za týden, protože po tomhle představení je jasné, že áčková branka pro něj bude nedostupná. Nejblíže k vyrovnání byli soupeři ve chvíli, kdy rána z hranice vápna škrtla o clonícího Frenka a zamířila vysokým obloukem do vzdálenější šibenice, ovšem i tenhle padající list dokázal hrdina zápasu dostat nad břevno. Domácí béčko si tedy připsalo druhou výhru v sezóně.

Po zápase nešlo udělat nic jiného, než si hrdinu zápasu gólmana Honzu Růžičku pozvat na krátký rozhovor:

Po delší době jsi byl v brance a vychytal jsi nulu.... Vypadal jsi při tom velice suverénně... Jak jsi se cítil?

Cítil jsem se dobře. Pravdou sice je, že v bráně jsem na jaře stál poprvé, celé jaro jsem byl hráčem v poli a tak jsem neměl v poslední době nic odchytáno. Na druhou stranu jsem tento zápas odehrál se spoluhráči, se kterými hraju už dlouhá léta (např. Frenk nebo Mára) a hraje se nám spolu dobře. Nechci mluvit úplně o sehranosti ale spíš o tom, že už víme,  co od sebe můžeme na hřišti čekat, nebo spíš nečekat. Navíc jsme hráli doma a na UMT, to mi též vyhovovalo.

Který zákrok byl z Tvého pohledu nejtěžší?

Nejtěžší zákrok nebyla paradoxně střela soupeře, ale nechtěně odražený balón od jednoho z našich obránců. Odraz se snášel pod víko a musel jsem ho vyškrábnout na roh.

Máš i po tomto výkonu pocit, že bys radši hrál v poli?

Ano, na mém rozhodnutí být hráčem v poli se nic nemění. S trenérem jsem domluvený, že do brány nastoupím pouze jako záskok v případě, kdy ani jeden z našich ostatních brankářů nebude moct. Taková role v týmu mi vyhovuje a nechci na ni nic měnit. 

Jaká byla Tvoje cesta do Benic?

Do týmu mě před čtyřmi lety přivedl Vítek, se kterým jsem už jako dorostenec hrál za Duklu Jižní město. Benice před čtyřmi lety hledaly brankáře, Vítek mě přemluvil a tak jsem po několikaleté pauze opět začal hrát fotbal, tentokrát za Benice.