to veselé pražské mhd

S koncem prázdnin se nám zase pěkně zaplnila Praha a zvláště MHD praská ve švech.  V létě člověk snadno určil kdo se pravidelně myje a kdo si tuto činnost moc neoblíbil.

Ještě teď se mi dělá špatně, když si vzpomenu na jednu červencovou cestu metrem, kdy kousek ode mě stál mladík vzhledu mušketýra...  Akorát,  že vždycky když metro cuklo a Athos  přehmátnul po tyči,  tak se mu fešácky  pootevřela bunda z leštěné koženky a vyvalil se puch, který nutil okolostojící slzet – buď měl pod bundou cibulový obklad nebo byl problém někde jinde. Taky teď, když se trochu ochladilo a lidi vytáhli jarně-podzimní bundy, snadno si všimnout kdo si jí během léta stihnul vyprat a kdo si řekl, že stačí když to oprší.

Včera jsem jela domů tramvají a stála jsem kousek nad jakousi ženou – měla na sobě  vestičku s nápisem security a díky divokého vzhledu ve spolucestujících vzbuzovala spíš pocit ohrožení. Četla nějaký časopis Psáno životem a jedla kuřecí stehno – omastek jí kapal na ten časopis na klíně a občas si ležérně prohrábla vlasy. Byla jsem fascinována tím, že ten zmaštěnej papír vůbec dokáže přečíst protože vypadal jako již několikrát použitý papír od sekaný  a  proto jsem se ještě otočila,  když jsem z tramvaje vystupovala. Paní právě dojedla, mohutně pomlaskla,  kost hodila do tašky u nohou a zamaštěnou ruku si zvesela utírala do látky na sedadle před sebou …

Dneska ráno jsem čekala na autobus – kousek vedle stál kluk s „otíky“ na uších, podupával si do rytmu a čistil si zuby – když přijel autobus nastoupil jako poslední a než se zavřely dveře poslal na silnici plivanec zubní pasty, kartáček hodil do batohu a okolostojící obdařil thymolinovým úsměvem. 

Zmožena zážitky z cesty na zastávku – kdy se mě na přechodu pokusila přejet policejní dodávka, uklouzla jsem na schodech po závěji fialových špendlíků a sjela tři schody jako na bruslích, abych se dole zachytila posejřenýho zábradlí – jsem si sedla na volnou sedačku k oknu. Na další zastávce si vedle mě sednul asi nějakej prvňáček, tašku větší než on sám a usmíval se okolo. Vystupovala jsem, okamžitě se vymrštil, abych mohla projít – poděkovala jsem a dozvěděla jsem se, že není zač a rádo se stalo …  

děkuju „malej“ moc jsi mi zlepšil ráno :)