Perníková

S tvrdostí vody se dá bojovat, u diamantů je tvrdost vítaná, s tvrdou palicí se musí umět vyjít a ou jé  -  což teprve hrdina mého dětství Velkej Tvrdej Márvin ... tohle všechno je tak víceméně s tvrdostí v pořádku, ne tolik, když ale dojde na lámání chleba – ostatně to jsou pak dobré topinky – jako když dojde na pečení a tam já jsem v tvrďáctví rozhodně na čele peletonu ...

Přicházejícímu Adventu je ovšem potřeba pohlédnout hrdě do tváře a uvítat ho s nadšením, což jako každý rok mám v plánu i letos. Těsto na perníčky – ano, i letos opět nový recept na zaručeně měkké perníčky! Cha!! Cha Cha!! to si ještě povíme – zadělané, voňavé a heboučké se právě vyvaluje v lednici.

Perníčky se i letos budou péct v rozesmátém prostředí, obklopené báječnými lidmi, zdobit se budou za zpěvu koled a rachotu skleniček s prvním letošním punčem – nasáknou dobrou náladu a rozkvetou do nevídaných kreací ...  fantazii a barevnému zdobení se totiž meze nekladou a není proto žádnou výjimkou najít perníček jezevčíka s domalovaným pruhem, kterak se maskuje za tchoře. Perníkové letadlo s nápisem „Sbohem“ a naše milované vykrajovátko „the end“ nám opět umožní vykoktat ko ko ko ko konec. Ovšem zároveň s nimi  pak nastoupí největší oříšek a zrod každoročních perníkových hádek „kdo sakra zase vykrájel tolik těch příšernejch zjevů?“  ovšem spory se nevedou jen o zdobící část, ale vedou se o samotnou podstatu tohodle vykrajovátka – máme totiž několik verzí co že to vlastně je ? – já razím teorii, že je to sešlej santa, další hlas perníkového spolku neochvějně tvrdí, že je to Mikuláš, ale objevují se i hlasy že se jedná o Pepu kradače – protože je to jakási figura nevábná s polosplasklým pytlem na zádech. Nazdobit se to pořádně nedá, protože sice nápadů máme na regiment hlav, ale výtvarníci zrovna nejsme. A děti rostou, tak je rok od roku těžší prezentovat naše bláznivě kreativní výrobky jako „no jooo, to víte, to jsme pekly s dětma“ :)

Jednou jsem se pokusila upéct perníkovou chaloupku a dozvěděla jsem se, že to vypadá jako ruskej traktor bez kol. Za rok jsem se odhodlala k upečení salaše i s bačou, psem a ohradou plnou ovcí. Bača přišel o hlavu, když mi spadnul z plechu a vždy připravený Kerber -  při pečení zásadně překážející a slintající v kuchyni – mi sežral zvoničku i s ovcí, zatímco jsem hledala baču za sporákem.  Loni jsem zešílela a upekla perníkové adventní věnce, které pro změnu snědly děti s babičkou dřív, než nějaký advent pořádně nastal.

Letošní perníčky už jsou hotové a nádherně mi tady voní – co na tom, že ještě v únoru si s nima budeme moct rozbíjet hlavu? Tradice je tradice a my je prostě zbožňujeme :)