Tancovačka

V sedmnácti letech jste mě na vesnické tancovačce mohli potkat v gladiátorech, pracovních džínách a pleteném svetru ve stylu Kurta Cobaina, dlouhé vlasy rozpuštěné a černé, ale jen do půlky zad, protože posledních dvacet centimetrů bylo rudých jako zimní úsvit. Většinou jsem stála s pivem v kroužku největších filozofátorů a tancovala jsem maximálně cestou domů.

O rok později jsem na maturitním plese stála v dlouhých černých šatech, s ještě delšími vlasy, které už byly jen černé, ale aspoň sepnuté kopretinou, do gladiátorů jsem se přezula hned po oficiální části a netancovala jsem ani jednou. Ale bylo to jedno, protože všechny ostatní vjemy přetloukly naše šerpy, které nám sponzoroval pohřební ústav, byly fialové a se zlatě vyvedeným nápisem „game over“

Málokdy jsme vynechali koncert Znouzecnosti. Tancovala jsem v modrých šatech a pracovních botách na Kampě za zvuků bong a nadšeně tleskala všem amatérským divadelním představením mých přátel. Vlasy jsem měla barevné, zoufale dlouhé  a plné dřevěných korálků.

Následovalo několik přeplácaných dámských jízd noční Prahou, každý druhý víkend do jiného klubu, nikde se nedalo vedrem dýchat, přes dav lidí se téměř hnout, mejkap vám stékal už u vchodu, na barmana jste vykřikovali přes tři řady hlav před vámi a kolikrát mě napadlo jak by bylo bezva napít se z kohoutku na záchodě. Po načesání ani stopy, maximálně se mi zpocené pramínky uvolnily z culíku a připlácly se mi na ještě zpocenější krk.

Jako sportovní nadšenec amatér jsem tančila v tělocvičnách do rytmů zumby i capoeiry, vlasy pod šátkem, splavená jako kůň.

Taky jsme šli tančit do gay baru, kde se ale nedalo hnout, tak to bylo spíš plavání v davu, kde vám každou chvilku někdo šáhnul na zadek nebo cuchal vlasy. Takže ženský odcházely s hlavama jako cukrovou vatou. Sranda.

Gladiátory a modré šaty, stejně jako dlouhé a duhové vlasy odnesl čas a nejčastěji teď tančím přátelům na svatbách, v šatech a načesaná jak se patří. Nebo bytem s prachovkou a luxem za zvuků oblíbené hudby.  Už nestávám v debatních kroužcích celý večer a když jsem se minule zapomněla a sedla si se skleničkou na chytré řeči, přihnal se kamarád a vyvejsknul „co sedíš, když nám hrajou?“

Vemte si to taky k srdci a nezůstávejte sedět - když vám hrajou! :)