Lékařská ...

Přišla mi textovka: „Vyseděla jsem frontu, slyšela tuberácky odkašlávající doktorku, když jsem se dočkala až jim z ordinace vystěhovali křesla a nastěhovali nové, doktorka mě poslala na rentgen – pak jsem čekala než si doktorka i se sestrou vyzkouší nová křesla a odnesou krabice do kontíku, pak si daly kávu a funíc mě přijaly zpět do ordinace. Snímky pověsila doktorka na osvětlenou tabuli, nespokojeně zachrochtala, vyskočila na lehátko a foto přitiskla na mini lampu. Pak si řekla, že na to nemá a vypsala mi žádanku na „cétéčko“ – ptám se na telefon kvůli objednání a ty dvě mě poslaly do třetího patra ať si to opíšu ze dveří! – pak ještě sestra lačně nastavila dlaň na regulační poplatek a já jsem, prchajíc z ordinace, už jen zaslechla panický výkřik doktorky na sestru, ať rychle vypne tiskárnu, že omylem tiskne celou kartotéku a sestra jí odpovídá, že to nějak nejde .. a tak tam tisknou dodnes. Odraz zdravotnictví dnešní doby …“

Tak tohle mi poslala rozhořčená kamarádka po několika hodinách prožitých na klinice kdesi  - a já se vyděsila a zároveň i  zasmála a pak jsem si vzpomněla jak jsem v létě musela na chirurgii, když jsem po štrapáci s tlačením auta a zároveň točením volantem nemohla pohnout rukou v zápěstí, aniž bych měla slzy na krajíčku. Abych v čekárně  pochopila, že je spíš třeba slzy bolesti vyměnit za slzy vzteku … A to nejen proto, že jsem si hned vzpomněla jak jsem tam byla naposledy, to když jsem na Mikuláše hodila děsnou tlamu na mokrých schodech u metra a když jsem dobelhala sem na středisko, mi doktor řekl: „chcete něco vědět? Máte výron jako prase!“ dal mi ortézu – do ruky – ať si to nasadím doma .. hm ..  

Tentokrát tam byl jiný lékař – snad ještě divnější, měl zamlžené brýle, kšandy a  ruce spouštěl na klávesnici z obrovské výšky takže do těch kláves příšerně mlátil – fascinovaně jsem přemýšlela kolik klávesnic už asi zničil?    Bylo mi každopádně trochu trapné, že mě takhle bolí zápěstí z  roztlačování auta /které mimochodem stejně k ničemu nebylo/, ale řekla jsem mu to, podíval se na mě – teda předpokládám že se podíval,  jak měl totiž ty špinavé brýle, tak to nebylo moc poznat – a prozradil mi, že tohle je výron v zápěstí a to  není žádná p*del a že to mám mít v klidu, dostala jsem na to smradlavou mast, která mi promastila svetr než jsem došla domů a mlhavé poučení, že s rukou nemám moc hýbat .. hm, jsem pravák a tohle byla pravá ruka, takže když se během dvou dnů nic nezlepšilo a naopak třeba pokus o odemčení dveří mě přinutil zařval bolestí na celý dům .. jsem se na chirurgii vypravila znovu …  

Čekala jsem tam vážně hodně dlouho .. pak jsem šla k nějaké lékařce a asi jsem obtěžovala – už od dveří na mě totiž štěkla co chci .. vysvětlila jsem to .. tak koukla do karty a řekla ..  no já vám sádru teda ale nedám .. koukala jsem jako blázen, o sádře jsem nemluvila ani ze spaní .. tak se rozhodla, že snad teda ortézu a klid ... podotýkám, že to vše od dveří, ještě jsem k ní totiž ani nestihla dojít ..   a sestra odešla na pět minut hledat do skladu ortézu, pak se vrátila a ortéza byla na levou ruku, řekla jsem, že mě bolí pravá – koukala na mě divně … na levou ruku mi tu ortézu přinesla ještě dvakrát, to už jsem divně koukala já .. doktorka hrála nějakou hru na počítači ..  pak mi přinesla ortézu na pravou ruku – velikost S, dětskou pravděpodobně – i tu jsem odmítla .. tak se odplazila do kamrlíku po páté a přinesla mi XL, že nic jiného už stejně nemají! Když zjistila, že je mi to veliké, tak strašlivě utáhla tu přezku kolem toho bolavého zápěstí, pochválila si jak to drží a já jsem raději řekla nashledanou a odešla pryč ..   

Venku jsem pak měla velkou chuť udeřit se něčím do čela,  chvilku si pospat a doufat, že se mi to všechno jenom zdálo!

PS - ta ruka mě bolí dodnes ...