Hop a skok a auvajs

Když se člověk pár měsíců „nehýbe“ a pak se vrhne do tělocvičny, tak se pak nemůže hýbat ještě několik dalších dnů. Jako já teď. Jsem ze sportu tak namožená, že když se mi včera po kuchyni rozsypaly brambory, musela jsem si lehnout, abych je mohla sebrat. Moje nohy zcela selhaly a v podřepu se rozhodly,že už toho bylo dost a poslaly mě přímo na zadek rychleji než Rocky  Balboa Apollo Creeda.  

Naposledy jsem v kuchyni upadla, když mi podjely nohy po lepidle na tapety, který jsem tam předtím patlala. Padla jsem jako špalek a hrnce v kredenci rachtaly ještě pět minut. Potom snad ještě v dětství, když jsem se věnovala své nejoblíbenější hře – roztáčení pokliček - v rytmu, který jsem v hlavě slyšela jen já.

I když si dost jasně vzpomínám jak mě napadlo přihlásit se na spinning maraton.  Začínalo se v šest večer a až do půlnoci se jelo na terase jednoho sportovního centra. Na jedno kolo měli být dva jezdci, aby se mohli střídat – táhla jsem s sebou kamarádku Kláru.  Instruktoři měli hodiny pěkně vymyšlené – každá v jiném hudebním stylu, na zábradlí hořely louče, slunce pomalu zapadalo, hezká hudba, dobrý jídlo - celou jízdu jsme zvládly úplně v pohodě, střídaly jsme se po půl hodinách, no teda jednou jsem Kláru vystřídala až za dýl, protože byla hodina indiánů a mezi kolama se škubaly nějaký Nšo-či a bubnovaly jako o život, a mně se to zdálo děsivé… Kláře sice taky, ale kupodivu mě nezabila, že jsem nepřišla včas… málem mě zabila až v okamžiku, kdy jsem se nad ránem doplazily k nám domů a já jí řekla, že spí na palandě … nohy nám totiž přeci jen začínaly trochu odmítat spolupráci..

Moje nohy vypověděly službu definitivně až o dva dny později, v okamžiku, kde jsem lezla na Vesuv  -  po pár krocích v kopci mi zkameněly lejtka a já se sunula nahoru ručkujíc po zábradlí. Kolem mě šupajdily nahoru starší dámy a v jejich znechucených pohledech jsem jasně četla, že nechápou jak někdo může být na mol v deset dopoledne.

A když jsem konečně dolezla nahoru – téměř všichni už mířili po svačince a odpočinku dolů – tak mám skutečně fešáckou fotografii z vrcholu  na které vypadám jako panda a jako bonus mi z tílka, kterým jsem vydrhla celé vesuvské zábradlí,  koukají skoro celý prsa.

Moc ráda sportuju :o)

 

 

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Zdenka Bellingerová | pondělí 12.9.2011 8:15 | karma článku: 11,77 | přečteno: 832x
  • Další články autora

Zdenka Bellingerová

Hudební večírek

21.3.2014 v 13:37 | Karma: 14,83

Zdenka Bellingerová

Tancovačka

20.1.2014 v 18:02 | Karma: 10,88

Zdenka Bellingerová

Rozezpívat Vánoce

21.12.2013 v 18:29 | Karma: 7,60

Zdenka Bellingerová

Perníková

1.12.2013 v 8:14 | Karma: 9,02

Zdenka Bellingerová

Dej mi jméno

2.10.2013 v 18:50 | Karma: 11,86