Cesta tam a zpátky domů aneb Čechy krásné, Čechy mé … konec

Bylo skoro osm večer, když jsme vjížděly do kempu v Otmuchowě, opět terén jako na tankodromu, vybraly jsme si pěkné místo pod největším stromem a blízko takových baráčků – oboje se ukázalo jako velká chyba .. sprchy v tomhle fešáckém kempu hodně připomínali válečný folklór a o záchodech se mi zdají zlé sny ještě dneska ..

i když ta legrace, když si na těchhle hegeš hajzlíkách kombinovaných s umývárnou z dob napoleonských válek,  ty asi čtrnáctileté slečny upravovaly nalíčení,  nás s Monikou přinutilo urychleně odejít jen s napůl umytým ešákem od leča z konzervy a smát se za borovičkou ..

A pak taky ta legrace, když se z těch domečků za stanem vynořilo asi sto ukrajinských dětí, které tam byly na táboře a začali kolem nás hrát fotbal a my se sázely jestli nám dřív rozkopnou ten vařič s vodou na kafe a nebo zakopnou o šňůry od stanu . .a kupodivu byl klid… jen zpoza rohu se vynořil mladík a řekl. „ahoj holky, prosím nemáte brufen, kamarádku hrozně bolí zuby“ .. chvilku jsme vypadaly jako když vidíme ducha, čeština a hlavně ta jistota, že budeme rozumět, nás zaskočila.. jasně pražská spz na autě.. ale já osobně bych si toho nevšimla ani náhodou ..  a protože jsme brufen měly, tak jsme asi za odměnu,  obdržely pozvání na večerní pivo u sousedů přes louku… ale než jsme se tam vypravily, tak jedna ukrajinská holčička hodina mega tygra přes šňůry u našeho stanu a ostatní se svolávaly, že bude diskotéka!!!! 

Byl čas zamknout Wiga a  jít  se spřátelit s lidma  od Náchoda .. a bylo to fajn .. a pak se od vody zvednul vítr, rozhoupal větve toho obrovského stromu pod kterým jsem zaparkovala  a postavily jsme stan, a obzor se rozsvěcel jako by někdo rozjel pekelnej ohňostroj.. a my seděli dál  a pili jsme a smáli se ještě mnohem víc .. ségra si dost cíleně přihnula zelené, protože se bouřky a zvlášť bouřky ve stanu a pod stromem, bojí víc než je zdrávo .. pak jsem vznesla zásadní dotaz – ať mi jako svým chlapským pohledem řeknou jestli budou odjíždět autama pryč od stromů, že jsem jen žena a nevím .. a vítr a blesky už byly skoro nad náma ..to bylo slovo do pranice..ale nakonec jsme se shodli, že není potřeba udržovat paniku a v nejhorším se později sjedeme někde na okraji té louky a budeme se bavit z okýnek .. a pak se vítr ztišil a blesky zmizely nad vodou..neozval se jediný hrom … na krajem se rozložila půlnoc a tak jsme šly spát .. a po ulehnutí se bouřka rozezněla v plné síle a na stan – mimochodem nepropustil ani kapku – lilo nebe celá vědra vody .. a my s Monikou jsme se opatrně zeptaly ségry jestli se moc bojí.. ta jen zahučela, že je to zvláštní, ale vůbec jí ta bouřka nevadí a po zelené spala jak doma v posteli .. a my se s Monikou střídaly v úvahách, jestli běžíme chytat kolíky nejprve vlevo nebo vpravo .. pak se srazily bouřky dvě, přímo nad hladinou rybníka těsně vedle louky se stany, a pak už bylo ticho .. až do rána, kdy ukrajinské děti vyletěly do tábora a my to zabalily, zamávaly Náchoďákům a vyrazily zpátky domů .. s poslední zastávkou v Klodzku, kde si ségra slavnostně koupila sukni na sobotní svatbu, v pěkném dusném dni, jsme přejely zpátky do rodné a krásné země, která nás uvítala motorestem s porcema pro řidiče kamionů co týden nejedli.

Potom už se rozesmály cedule, že do Prahy už je to jen pár kilometrů a najednou tady byla, krásná a milovaná Praha a v její otevřené náruči se Wigo rozhodl, že teď už to zmákneme a rupnul vejfuk.. na Jižňák jsme dojely jako závoďák kříženej se stíhačkou – ale dojely jsme. U baráku, potom co jsem se plazila pod autem,abych se podívala co je s tím výfukem i když jsem  pochopitelně nic neviděla, tachometr ukázal 1200km – no neukázal, protože jsem  ho na hranici nějak nevhodně vymazala, ale briskně jsem hodnoty sečetla – a  tak bylo fajn si uvědomit, že jsme to všechno super zvládly a teď jsme zpátky doma.

Doma .. jak pěkně to slovo zní .. doma, ve slovanské zemi, kde polským turistům normálně rozumíme a když jdou na benzínce platit za natankování .. netváříme se jako idioti, ale pochopíme že čtverka je prostě čtyřka ..  

Takže pokud ještě váháte, přestaňte, sedněte do aut – ať jsou sebestarší – sbalte přátele a jeďte .. je to vážně něco báječnýho! Neváhejte, jeďte.. a pak se nezapomeňte vrátit …domů .. :)