Jak Matýsek objevil gravitaci

Hned na začátku článku bych ráda avizovala, že několik následujících odstavců bude pravděpodobně značně sentimentálních, rozhodně neobjevných a ryze citově zabarvených. Uvadím to zde proto, abych uchránila čtenáře, kteří si nepotrpí na rozplývavé řeči o malých dětech a banalitách „všedního“ života s nimi. Nerada bych, aby si na konci článku museli připadat okradení o těch několik minut jejich vzácného času.

Už devět měsíců  se každý den musím podivavat nad tím, jak neuvěřitelně rychle se z malého, většinu času spícího uzlíčku, který jsme si přivezli z porodnice, stává samostatně se pohybující, po svém komunikující a svět objevující individualita.

Mám dojem, že člověk si můžeš stokrát ve všech Velkých knihách o matce a dítěti či Betynkách nastudovat jaké vývojové kroky dítě v prvním roce čekají, ale to ho nepřipraví na údiv a obdiv se kterým sleduje, jak se ti mrňousci staví na vlastní nohy nebo vyluzují první zvuky vzdáleně se podobající slovům.

K takto sentimentálním úvahám jsem došla poté, co včera náš Matýsek poprvé zcela zřetelně a před svědky zvolal MÁMA. Člověku se po tak citově zabarveném projevu směřovaném k vlastní osobě hned zdá všechno růžovější.

Tak například Matýskův objev kouzla gravitace. Je to pár týdnů, co náš synek zjistil, že vyhodí-li něco z kočárku či jídelní židličky, světe div se, spadne to na zem! A tak na zemi končí nepřipevněné hračky, dudlíky, rohlíky, piškoty i kusy oblečení a to vše za doprovodu nadšeného výskání. Tato nová dovednost mě obvykle přivádí k šílenství a děkuju Bohu za svá mladá záda, protože shýbá-li se člověk po padesáté za minutu pro čepici končící pod koly kočárku, je opravdu třeba, aby byl dostatečně fyzicky (ale i psychicky) zdatný.

Dnes jsem ovšem schopná se rozplývat nad ledasčím.

Dokonce i nad tím, jak roztomile Matýsek dokáže během několika vteřin pokrýt své blízké okolí souvislou vrstvou těžko odstranitelného mrkvového pyré.

Jak systematicky si dovede počínat v likvidaci špatně schovaných účtenek.

Jak rychle a nenápadně je schopen přihnat se k našemu dvoumetrovému fíkusu a zbavit ho několika přebytečných listů, případně ochutnat trochu hlíny.

Nebo jak elegantně se dnes naučil vlézt si do myčky na nádobí.

Život s malým dítětem zkrátka přináší tolik krásných zážitků, až z toho jde občas člověku hlava kolem.