Víte, já si paušálně učitele neidealizuji, ale jsem opravdu daleka je všechny "spláchnout" jen proto, že jsou ze státní školy a "lehkou" alergii mám na kecy o tom, jak v těch státních školách - jasně, ve všech a všichni - "dělaj z dětí ty ovce", jako by už budoucím učitelům byli na školách na státní objednávku vypláchnuty mozky a oni zase jako vyplachovaly mozky dětem, až je budou učit a chudáci rodiče ač se snaží sebevíc (hm) s tím nemohou nic dělat...

My (za naší rodinu) averzí ke státním školám, ani stihomamem z konspiračních teorií, netrpíme, všimnuli jsme si, že od dob naší vlastní školní docházky se už dost změnilo, takže jsme  u našich dětí odmalička vsadili na předávání toho, co jim předat můžeme (a jako rodiče samozřejmě musíme), což nástupem dětí do školy nekončí, spolupracujeme s učiteli našich dětí. Proč se musí učit to a to jsme s nimi probrali už dávno před nástupem do školy, i to, proč je důležité dělat i to, co "ták nebaví" (dle pořeby opakujeme...). Proč je důležité udělat úkoly co nejdřív, aby pak byl čas na zábavu apod. Když jim něco nejde - a tím pádem je nebaví - tak jim to holt vysvětlíme, netrpíme představou, že škola si udělá čas na to, aby jednu věc omílala, dokud to nepochopí opravdu každý, protože s tolika dětmi to fakt nejde a i když taky chodíme do práce, musíme povzbudit a dovysvětlit....V nás zkrátka mají oporu, ovšem odbývání netrpíme, známky nedramatizujeme - je to pro nás jen info, zda to jde, nebo nejde a konkrétní věci prostě probereme přímo s učitelkou - nenapadlo nás nějak jí podrývat autoritu, to by je potom asi těžko něco naučila (ačkoliv občas slýchám názor, že učitel si musí umět sjednat respekt, jinak tam nemá co dělat - ano, ale rodiče ho musí podpořit a ne před dětmi shazovat a když je něco k řešení, tak s ním nebo i s ředitelem a vždy mimo oči a uši dětí, pokud se neřeší něco k čemu je třeba aby se dítě vyjádřilo - můj názor).

Naše děti nechodí do školy s odporem a ráno se loučíme "užij si to a odpoledne mi řekneš, co všechno jste si říkali". Tolik náš přístup a naše zkušenost (myslím si, že si mohu dovolit psát za oba, protože tento přístup preferujeme oba).

Kdo chce děti učit doma - prosím, ať to dělá, jeho boj, ale všechno má svá pro a proti. A všechno ukáže čas.

Státní škola za všechno nemůže. Ani v alternativních školách není jeden učitel na jedno dítě a "venku" nečekají jen "happy kamarádi" a "jen co nás baví", nebo "co chceme dělat teď".

Naprosto chápu váš postoj. Mám dvě velké děti, které prošly státním školstvím. Starší syn dobrý, má docela nadprůměrné schopnosti ve všech oborech, od páté třídy byl navíc na 8letém gymnáziu. Vystudoval dvě vysoké školy a tím systémem prošel bez úhony mimo jiné proto, že si nikdy na nic nestěžoval, je zkrátka asi odolný. Dcera je jiný případ. U ní nastalo přesně to co popisujete: ztráta motivace, všechno kolem školy je "vopruz", všichni učitelé jsou blbí. Jediný účel, proč chodit do školy = známky, a to ještě tak do páté třídy. Letos - snad - odmaturuje a všichni si oddychneme. Nyní máme ještě 4letého synka a také jsme se s mužem zařekli, že do běžné školy nejde. Hledáme stejným směrem jako vy, už to absolvovat nechci. Úroveň státních škol a hlavně jeho sboru je tristní, bohužel... Bylo by to na dlouho rozepisovat se o jednotlivých zážitcích.. Často jsem měla dojem, že jsou to podivíni, kteří si léčí svoje mindráky na dětech.

No, v zásadě to bude přece jen vaše rozhodnutí za ně, každopádně jim to vezme jeden um. A to vycházet s většinou. Kontaktu s nimi stejně nezabráníte, pokud jim nechystáte život v totální izolaci. Potkávám třicátníky, co už nezažili armádu a je to na nich výrazně znát. Tipuji, že ani tato instituce by nebylo to, co vás osloví. Osobně jsem vedl zátěžové aktivity a když se něco v horách pokazilo, instinktivně vytvořili dvě skupiny - tu panickou a tu jednající, určitě typnete, jak se podvědomě našli a kdo z které byl.Vždy se mi líbí propagace Montesiori školy, či jak se to píše mluvící o samostatnosti a k tomu reference typu, že tam chodili i britští princové.To je přesná ukázka lidí, co mají doslova za zadkem kompletní servis.

na základkách učí málo chlapů. v podstatě skoro žádní. a to je myslím problém. je opravdu velký rozdíl, mezi přístupem učitele a učitelky. a když jsou ve škole jenom ženský, tak je to někdy pěkná hysterie.

Máme u nás řadu škol kde se snaží učit tak aby lidé jako autorka blogu byli spokojení, tedy žádné známky, škola hrou atd ... atd ... Ale zkuste se zeptat učitelů středních škol na úroveň dětí které absolvovali tyhle alternativní školy, vesměs je to dost tragédie. Ať chcete nebo nechcete, naše civilizace je postavena na soutěži a snad na nějaké solidaritě s těmi kteří v té soutěži až tak neuspějí. A možná právě proto je tak úspěšná v porovnání s civilizacemi ve kterých ta soutěž není. Dítě z "normální" školy je už od malička trénováno na to že odměna je jen za nějaký výkon což dost přesně odráží realitu žívota. A nemám dojem že by někdo vymyslel lepší systém.

Mám se zeptat těch, kteří vychovávaj, slovy Jaroslava Žáka, poslušné mloky bez myšlení? To je jako zeptat se mizerného doktora a úspěšného léčitele.

Čemu říkate civilizační úspěch? Degeneraci, ztrátě pudu sebezáchovy? Civilizace není to, že máte mobil, tablet, počítač, auto, které umí samo zaparkovat a zbraně, které jsou schopny vyhladit lidstvo.

Tak přesně o tomhle přemýšlím a ničí mě představa, že to živé zvědavé dítě dám do systému školství. Úplně še bojím, co ten systém nakonec vyplivne za člověka. Tedy pokud je jiná možnost, než klasická školka/škola, sem s ním.

Věřte, že ten, kdo to dítě ovlivní nejvíc, jste vy sám. Berte školu jako trénink na život ve společnosti, ne jako vzdělávací systém i když jím do značné míry bude vždy i přesto co je napsáno v článku a co velmi připomíná Duškovy názory ze Čtyřech dohod a různých přednášek.

"Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání"

Už podle toho názvu byste je neměla brát vážně. Osobně si myslím že hodně tápete a přesně takoví tápající lidé jsou cílovou skupinou podobných spolků.

Líbí se mi, jak velmi sofistikovaně a s ohledem na dětskou duši řešíte, který způsob vzdělávání je nejlepší, ale nakonec mu ho vyberete vy...

V dospělosti se nedělá nic jiného než že se  bojuje o zrno,škola na to pouze děti připravuje,soutěžení zde bude v jiné podobě pořád a ostresech ani nemluvím.

To jo, ale způsobů, jak se na to soupeření připravit je víc. A klasické školství je na prd.

víte ale, že za spoustou stresu školáčků stojí právě rodiče, kteří známkám svých ratolestí přikládají mnohdy moc velkou důležitost? U nás v rodině se ze známek nikdy moc nestřílelo. Samozřejmě že basu si musel opravit každý. Ale pokud rodič ví, pro co srdce jeho dítěte plane, tak mu to dopřeje buď formou kroužků a nebo se mu prostě a jednoduše v tomto směru věnuje doma. Nejhorší to pak mají právě ty děti, které by kupříkladu rády malovaly, ale rodiče si usmysleli, že z nich budou lékaři nebo právníci. Co mi na úrovni vzdělání vadí nejvíce je spíše to, že děti umí o půlnoci přednést básničku od Nerudy a nebo že znají všechny prvky  periodické tabulky, ale neví, jak funguje reálný život. Jenže ona to v konečném důsledku není tak úplně vina školy. Doma mají děti vzory a co vidí doma, dělají ve škole a následně i ve svém životě. Vy musíte dětem ukázat co je štěstí, a v čem jsou pravé hodnoty života. Škola je připraví pouze na přijímačky na střední nebo pak na vysokou - budou-li chtít (a ve stresu budou jen tehdy, když je do toho bude někdo nutit). Smiřte se s tím

Řešením by bylo zrušení povinné školní docházky. Kdo by stál o papír, že je vzdělán, mohl by absolvovat zkoušky aniž by musel trávit mnohdy zbytečný čas v lavicích pod dohledem vystresované učitelky. Na to by ale bylo nutno nejdřív stát se svobodnými odpovědnými lidmi. Do toho máme hodně daleko a tak vám nezbyde než děti naučit, že i mizerná škola je může něco naučit a sice, že na světě je spousta pitomců a oni se jim nebudou moci vyhnout a nějak se s nimi budou muset sžít.