Moje nejmladší( 3. ze 3) dcera končí ZŠ, ve které dosud nedostala známku (ani na vysvědčení), ve škole nezvoní a učitelé se chovají k žákům i rodičům jako přátelé. Mám logicky možnost srovnání s předchozími standardními ZŠ. Nemá to žádný vliv na kvalitu výuky a děti se do školy těší. 

Vše má své meze, pohoda nesmí být na úkor kvality, ale názor, že stresovat někoho, aby byl připraven na stres, mi přijde úsměvný. 

Dětství a dospívání není příprava na život. To je část života.

Bude to jako se vším - kus od kusu. Např. pro mě výchova typu ,,nic z tebe nebude!!, jseš uplně k ho..u!!" znamenala boj o sebevědomí téměř do čtyřiceti, jiné možná zocelila.

Cau bracho!Ja myslel,ze se uz nikdy nesetkame;-)

"Příroda proces učení podmínila klidem, příjemnými pocity a hravostí."

To jednoduše není pravda. V přírodě (myslíte-li tzv. přirozené prostředí) totiž vždy bylo všechno možné, ale klid jen zřídka, neboť tam jde o to "sežrat a nebýt sežrán" (ano, u lidí to není tolik dramatické, ale právě proto, že nejsme tak úplně "přírodní zvířatka"). Hru jako nácvik dovedností a poznatku beru, ale s tou výhradou, že právě ona připravuje na to reálné soupeření, které Vy odmítáte. A příjemné pocity? Ty taky beru, jenže zase: jedny z nejpříjemnějších pocitů vzbuzuje vítězství (naštěstí nejen v krvavém boji, ale třeba i ve sportu, v soutěži o to, kdo nejdřív pozná všechna písmenka, nebo o nejzdařilejší referát o člověku kromaňonském).

Ano, spolupráce je důležitá; ale důležité je i to soupeření. Není možné třískat se ode zdi ke zdi. Je třeba vědět, kdy spolupracovat a kdy soupeřit. Klasická zlatá střední cesta, tak jako ostatně ve všem.

Jestli je budete důsledně chránit před stresem, v dospělosti si z nich ostatní udělají rohožku.

Plácáte páte přes deváté. Přečetl jsem Vaše poslední dva blogy, a doufám, že se Vaše děti po Vaší bezstresové výchově nezhroutí až se setkají s realitou života...

Tady je diskuse naprosto k ničemu. Paní je jasno a hotovo. Otázku si položila, pak si ji zodpověděla, tak ji nechme.

Jak chcete ověřovat znalosti bez zkoušení?

Vy se v práci neučíte novým věcem? No to musí být radost vás zaměstnávat...

Máte v to řadu nesmyslů. Já si třeba nepamatuju, kdy mi přirozeně z běžného života vyvstala situace, kdy musím mluvit před větším množstvím lidí. Pokaždé se tak stalo jen a pouze uměle, ve škole. Díky Bohu za stresování tam, ze kterého se dítě brzo oklepe. Kdyby se to stalo poprvé v práci, můžete se vsadit, že všechny následky, od psychických, fyziologických až po existenční, by byly daleko horší.

Kdyz neco tvrdite, tak byste to mela i dolozit. Treba neverim nasledujicimu: "že se lépe a mnohem efektivněji učí v příjemném prostředí bez stresů" Ja mam teda zkusenost, ze ve stresu se neco naucim nejrychleji, protoze se to kvuli nedostatku casu snazim pobrat co nejefektivneji.

A tohle taky asi bude platit jen pro omezeny pocet pracovnich pozic:

"Při učení se totiž tvoří v mozku zcela nové spoje, zatímco při práci jde o využívání spojů již vytvořených." Ja se kolikrat potykam s nedostatkem casu a musim v kratkem case zvladnout novou technologii.