Není venkov jako venkov a není město jako město. Tam, kde jeden vidí nedostatky (práce, škola, lékař, pohodlí atd.), druhý vidí nižší náklady na bydlení, zahradu, klid, lepší životní prostředí a naopak.
Jarek úspěšně absolvoval vysokou školu, nastoupil do zaměstnání a pro nadbytečnost byl propuštěn. Najít si novou práci nebylo tak snadné, ale povedlo se! Na Jarka se usmálo štěstí, když jako projektový manažer spravoval síť kaváren a restaurací. Velmi zajímavé platové podmínky a bonusy kompenzovali Jarkovi čas strávený od rána do večera mezi papíry. Ani si nestihl všimnout, že jaro střídá léto a blížící se vánoce ohlašovala výzdoba v provozovnách.
Jarek byl ochoten věnovat svůj čas na vrub svého zaměstnání, protože potřeboval kapitál, aby si mohl realizovat sny a přání z dětství, kdy jako malý kluk trávil prázdniny u babičky s dědou na statku. A když se procházel mezi řádky česneku, vždycky se zasnil, jaké by to bylo, kdyby česnek byl až k horizontu, kde zapadá slunce.
A když jako pubescent na místo, aby podlehl své době a vrstevníkům, zůstal věrný statku. Babičce s dědou ubývalo sil a on cítil povinnost jim pomoci.
Po smrti dědečka a náročnosti Jarkova zaměstnání nebylo možné ponechat babičku na statku samotnou a proto se Jarkova rozvedená matka přestěhovala k babičce a byt ve městě pronajala. Pro Jarka to bylo velmi smutné a těžké období.
Když i babička odešla na pravdu Boží, musel Jarek otevřít dveře nové životní etapě.
Jarkova matka se rozhodla statek prodat. "Kdo by tam byl? Kdo by v dnešní době chtěl žít v takové díře a ještě dřít jako magor! Podívej se, jak to tam vypadá!" suše pronesla matka a Jarkovi jako kdyby někdo mokrým hadrem vrazil políček přes tvář. Vždyť to bylo jeho dětství a prodat ho?!
"Přišel čas splnit si své sny" pomyslel si Jarek.
"Statek je prázdný, ty ho chceš prodat?! Bydlíš ve svém bytě, máš tady vše, co potřebuješ, teplou vodu, v zimě teplo, nákupáky, doktory, kámošky. Že bys nutně potřebovala tolik peněz nebo proč ho chceš prodat? My s Andreou platíme nekřesťanský nájem, zbytečně vyhazujeme peníze z okna. Nic z toho není, jen předražená noclehárna. Klidně na tom statku můžeme bydlet!" řekl své matce.
"A ty si myslíš, že tam s tebou Andrea půjde? Vždyť je zvyklá na městský život, tohle pro ni bude zpackaný život. A jak se tam budete živit? Snad nechceš skončit s prací? Jsi blázen, jako tvůj táta! Ale dělej si, co chceš, jsi dospělý!" odsekla v emoci matka.
Andrea souhlasila, matka upustila od záměru prodeje statku a statek Jarkovi darovala. Jarek vyměnil nudnou kancelářskou práci za práci na statku. A než zasadil první sazenici česneku, byl řádným živnostníkem a soukromým zemědělcem. S Andreou se těšili nejen z nově kolaudované potravinářské výrobny, ale také na příchod miminka Karolínky.
Práci v kanceláři Jarek úročil při vyřizování administrativních, účetních nebo obchodních případů. A farmička se rozrůstala o další hektary, zvířata, stavby, výrobny, naučnou zahradu rostlin a bylin pro školní výletníky. Výrobky prodával Jarek ve svých prodejnách a z farmičky se stala farma se zaměstnanci. Ke Karolínce přibyli další dva sourozenci a Andrea si na městský život ani nevzdechla, měla vše, co si kdy přála.
Jarkova matka bývala na farmě častěji a častěji, až se jednoho dne přestěhovala definitivně. Byt ve městě prodala a dnes bydlí na "výměnku", obklopena svými vnoučaty, a když se nikdo nedívá, tak se slzou v oku otevře staré fotoalbum a zasní se, jaké že to bylo, když jako malá hnala hejno hus k rybníku.
