den první ... "Ne, to nechceš!"

V jednom dopoledni ti volají, protože bys měla nízkým tarifem všechny obvolat, společně se opít vínem regionálního vinařství, investovat nevím z čeho, asi z úspor za pohonné hmoty, do něčeho co nečekaně vydělá několikanásobek.  

Další volající a tentokrát přijímám hovor s nabídkou osobního kouče. Ano, potom co si zdarma zavolám, přivodím si kocovinu, proinvestuji to, co nemám do něčeho, co mělo mít x-násobnou  hodnotu, budu potřebovat kouče, aby mne postavil na nohy.

 „Pošlete mi nabídku do mailu, podívám se.“ 

Mávla jsem rukou, ukončila hovor a věnovala se dál své práci.  A světe, div se, tím byl limit útoků telemarketingu vyčerpán. 

No zítra je taky den!

********

Je večer, uvařím kafe a zasednu k mailům. "Tady ho máme", otvírám mail s videem o koučování.

Inu, když vám kouč ve věku vašeho syna začne vykládat, jak je úžasně úspěšný a s kým se potkal, kde a co všechno zažil. Snadno propadnete pocitu marnosti. A možná proto mi něco nesedělo, prostě takový syndrom konzervy středního věku.    

„Tady to je“ radost prolétla.  „Žádná zmínka o dosaženém vzdělání v oboru, natož informace o jiném absolutoriu (stáže, semináře, publikace a ocenění).“

Když začal vykládat o vydělaných milionech a splněných snech, zbystřila jsem. Sakra, ale proč mi zrovna ladí motto pana Aleše Buksy – Rakev nemá kapsy. 

Z veřejně dostupných zdrojů jsem si rychle dohledala, že mladý kouč vystupuje „krytý“ firmou, jejíž stáří jsou necelé tři roky. „No proč ne, je ambiciózní a takovým lidem fandím. Podotýkám, že bez ohledu na věk.“

Jenže důvěřuj, ale prověřuj. Povinně zveřejňované ekonomické ukazatele hospodaření firmy konstatují ztrátu ve stovkách tisíc korun v každém hospodářském období a se vzrůstající tendencí zadluženosti.

****

Poznámka.                                                                                                                                                  Nejsem příznivce veřejně dostupných detailních ekonomických ukazatelů právnických osob, pro jejich snadné konkurenční použití. Byla bych raději, kdyby byla dostupnost zpoplatněna s povinností identifikace poptávajícího. Roční sumář poptávajících by mohl být rozesílán datovou schránkou lustrovaným. Veřejná by mohla být jen vybraná data – ostatně dnes se jedná o přílohu účetní závěrky.

****

 A potom přišel střih. Další tři mladí kouči mluvili o úžasném životě a splněné kariéře. Že se nudíte a tohle všechno znáte? Pozorně se dívám do tváře lidem a hledám detaily. Studuji pohyby těla. Dávám si pozor, abych nepodlehla haló efektu (globální chyba v posuzování lidí). Ale tady bylo až příliš vlivů, pro které fyzický apel mladíků převládal.

„Tak milionové výdělky, splněné sny, dokonalost sama, hoši a co si takhle dojít k zubaři, logopedovi anebo navštívit zkušenějšího kolegu?“ prolétlo mi hlavou a sledovala dál. 

Práce kouče je náročná a vyčerpávající. Patrně s lákavou vidinou si neuvědomují, jaké negativní vlivy koučování přináší. O pocitu nejistoty s ohledem k dosavadním výsledkům hospodaření, nepochybuji. 

Do finále vstupujeme slajd prezentací z poradenské psychologie, s požadavkem na vyplnění dotazníku a kontaktních údajů.  

Dotazník plný otázek důvěrného charakteru. V době, GDPR a ochrany osobních údajů, jsem nikde nenašla ani zmínku o tom, komu se osobní údaje poskytují, jak s nimi bude naloženo a jak (kde) souhlas zrušit. 

Marketingový záměr -  přilákat mojí pozornost se dostavil. Ovšem nikoliv coby potencionálního zákazníka, ale někoho, kdo je otrávený křečovitě naaranžovanou masáží.

„A potom se div, že ti půl dne volá telemarketing!“

Vypínám počítač, zavolám v běžném tarifu příteli a půjdeme na večeři. Určitě si dáme bílé víno z obchodního řetězce. Investovaný čas k nezaplacení!