Starost o muže bez domova
Měla jsem štěstí, že právě náš strýc pracoval v takovém zařízení jako vedoucí. Tím mohla naše cesta do syrového reálu začít. Doma jsem ještě do igelitky nabalila pár manželových svršků, které musely být čisté a hlavně nepoškozené, jak mi bylo zdůrazněno kompetentní osobou. Věci jsem tajně vzala muži ze skříňky, neboť jak ho znám, hned by měl se svými opotřebovanými svršky jiné plány dle hesla: „když to drží pohromadě, je to pořád o.k“. Ale co bychom neudělali pro potřebné?
A tak jsem ještě v záchvatu euforie do tašky přihodila malé sáčkové kafe ala turek a cesta mohla začít.
U nádražní přepážky prodeje jízdenek, snad náhoda nebo osud, jsem se srazila s bezzubým starším ošuntělým dědulou bez domova, kterému jsem v návalu empatie vlepila do dlaně dvacetikorunovou minci. A začínala jsem být na své dobré skutky pyšná, pravý vzor pro své syny!
Ve vlaku jsem si povídali o krutých osudech lidí bez domova– škaredá slova jako cigarety, alkohol, drogy, jsme používali opravdu minimálně.
V cílové stanici se nám před zraky začalo vynořovat denní centrum, na jehož prosluněném dvorku se mihotaly čtyři postavy. S velkou radostí jsme konstatovali, že všichni jsou v plném pracovním nasazení. Natírali plechové skříňky.
Radost nás však opouštěla přímo úměrně s našim přibližováním se k danému objektu. Osoby jsme úspěšně identifikovali, strýc s dvěma kolegy a jeden třicetiletý klient, jenž držel v jedné ruce cigaretu a v druhé štětku, přičemž poměr pohybu ruky s cigaretou k té se štětkou byl v drtivé přesile. Na otázku, kde jsou ostatní pánové, mi právě onen bezdomovec odpověděl: „Nevidíte to horko, to se nedá, chlapi by se přehřáli“ „Tak si šli zaplavat, že?“, neodpustila jsem si uštěpačnou poznámku a zachichotala jsem se při představě, jak garda životem zbědovaných mužíků se povaluje v retro plavkách na koupališti.
Načež téhle příhodě nám bylo vysvětleno, že centrum má svou otevírací dobu a bude znovu zpřístupněno až v 18 hod a nyní by se jednalo opravdu jen o dobrovolnou výpomoc, sic sobě sama, jde přece o skříňky stojící u postelí, no ale přece jenom……
Následná exkurze do vnitřku přízemního domku nás mile překvapila. Pěkné, maximálně čtyřlůžkové ložničky, nově vymalované, některé postele pečlivě ustlané, jiné méně. Cena 20,-Kč za ubytování na 1noc. Dále pak místnost s pračkou s možností si prádlo buď sám nebo s pomocí personálu vyprat – 20,- Kč a skladová místnost s prádlem, kde jsem přihodila pár přivezených kousků a v porovnání s dalšími musela přiznat, že ty moje pamatují nejednoho císaře pána. Výběr svršků byl rozmanitý, včetně zimních bund s nejrůznějšími barevnými odstíny. Všechny oděvy zdarma, na vyžádání.
Mimo to má každý klient v kanceláři vlastní složku s dennímu zápisy, kde se dopodrobna zapisují jeho potřeby, požadavky, zdravotní stav. A divili byste se, jak jde tady skromnost stranou a že panu X vadí noční chrápání Y, Z má problém se zápachem Ž, a mnohé další, do detailů rozepsané a následně řešené.
Exkurze se chýlila ke konci a my nedočkavě čekali na ty, kvůli nimž jsme byli právě zde. Po otevření postupně dorazili tři muži, jejich cíl: televizní seriál „Ulice“. No a když už jsou tady, tak jak velí dobré mravy, měli bychom je náležitě přivítat. Vkročili jsme do společenské místnosti a spustili:„Dobrý……“, dál nedopovězeno, jako ledová sprcha nás zchladilo hlasité: „Pššššššt, nerušit, tak bude tu konečně už ticho!!….“.
Ještě krátká poznámka k výše jmenované místnosti: pod televizí je umístěno kuchyňské okýnko, na které mohou pánové, kdykoliv po dobu provozu centra, zaklepat, dostanou čaj za 5,-Kč a polévku za 10,-Kč. Žel v naší přítomnosti si nikdo nic neobjednal. A to se moji kluci těšili, jak budou užiteční a obslouží případné zájemce, naší právě dovezenou, kávou.
Krátký odborný výklad na konci návštěvy nám ještě osvětlil celou situaci, abychom byli doslova v obraze. Muži jsou na ulici každý den kontrolováni terenními pracovníky, kteří vyřídí potřebné doklady, případně i důchod a sociální podporu. A velkou překážkou pro bydlení v azylovém domě je pro mnohé fakt, že by museli platit všechny náklady – bydlení, strava a jiné. Z malého zůstatkového kapesného by pak nepokryli „důležitější“ věci jako kuřivo, alkohol…………
A tak jsem se při zpáteční cestě, zasnila, jak bych byla ráda, kdyby se o mě takto někdo staral. Jak já, když třeba onemocním, a ať je vedro nebo mráz, musím fungovat, starat se, pečovat o děti, uvařit jim, vyprat, koupit oblečení, navštívit úřady, vyhledat lékaře.………… No, nakonec jsem jenom obyčejná máma!
Ani jsem si ve svém přemítání nevšimla, že jsme na místě a že nám do cesty před nádražím vstoupily dvě figurky - žebrající děda s kumpánem. Dědek na mě pokřikuje: „Dobrý, paninko, budete tak hodná, ráno jste byla, pamatujete se…..“
„Pánové, kdybyste byli tam kde já a viděli to co já, tak byste nedali, neměli…..“, vylezlo ze mě sklíčeně a tím jsem chtěla co nejrychleji zmizet z dohledu oněch individuí. Ovšem poznámka na mou osobu mě dostala doslova do kolen: „To jsou celé baby, trckají se v kdovíjaké řiti a pak se diví, že nemají prachy!“
Přátelé nevím, co dodat závěrem: hezky to celé začalo a konec? Úsudek už ponechám, s dovolením, na vás…….
Irena Bátrlová
Nadpozemská láska
Sešli se dva divňouši uprostřed masy pubertálních spolužáků. Dva, kteří nikdy nezapadli do mozaiky, pouze a jen klučičí, třídy jedné stavební průmyslovky. Dva, jenž stáli na okraji třídního dění, dva, o které vlastně nikdo nestál.
Irena Bátrlová
Vítejte lidi v pekle!
Bohouš vleče na zádech těžkou károvanou tašku, kterou sotva drží v pravé ruce, neboť levou rukou si razí cestu davem vystupujících z metra. Pasažéři na jeho manévr nadávají, ale Bohouš zůstává svůj.
Irena Bátrlová
Pan Dokonalý
"Dokonalost sama", lačně zamlaskal Rudolf nad svým obrazem v zrcadle. "Ovšem - moment!", zařval vztekle a jal se zápasit s trsem revoltujících vlasů, který zpupně čněl nad ostatním poslušným štětinatým davem.
Irena Bátrlová
Stánek číslo 22
Byla středa, den uprostřed týdne. A právě tento den jsem měl spojený s návštěvou místního trhu. Ne, nejsem žádný trhomaniak ani fanatický shopaholik. Já si šel popovídat. Lépe řečeno prohodil pár milých slov.
Irena Bátrlová
Kudrnáč a jeho tři tátové
"Pánové, pomalu začínám balit a rozhlížím se po nebeské letence. Jediná výhoda je, že nemusím kupovat zpáteční", smutně se pousměje Leoš na pravidelné hospodské seanci. "Dej pokoj, kamaráde, ještě není tvůj čas!"
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Nevítají přistěhovalce, jsou xenofobní, řekl Biden o Japonsku a Indii
Americký prezident Joe Biden označil Japonsko a Indii za „xenofobní“ sttáy, které nevítají...
„Můžete nás grilovat.“ Koalice SPOLU zahájila kampaň u piva a klobás
„Ááá, náčelník přijíždí,“ zahlásil europoslanec ODS Alexandr Vondra. K poděbradské kolonádě, kterou...
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
- Počet článků 253
- Celková karma 15,45
- Průměrná čtenost 571x