Vítejte lidi v pekle!

Bohouš vleče na zádech  těžkou károvanou tašku, kterou sotva drží v pravé ruce, neboť levou rukou si razí cestu davem vystupujících z metra. Pasažéři na jeho manévr nadávají, ale Bohouš zůstává svůj. 

Jeho cíl je jasný - prodrat se houfem metrochtivých zákazníků a usadit své unavené pozadí na volnou sedačku, což se zdárně povede.

"Dej, vole, ten svůj károvaný stěhovák  bokem, nemohu si natáhnout nohy", ozve se z protějšího sedadla.

Bohouš se lekne. Ten hlas zní jako ze záhrobí - sípavo-chraplavo-přidušeně.

Podívá se směrem, odkud slyšel strašidelný výkřik a uvidí napůl spící mladou postavičku v černé kapuci. Snad se jedná o mladou dívku, neboť obličej má velmi jemné, hezké, rysy. Bohoušovi připomíná jednu sochu, pod kterou v létě spal. Ale nemůže si vzpomenout, kde to bylo. Spal už na tolika lavičkách, pod tolika sochami......"Škoda jen, že se do tak krásného obličeje zakusuje krutý zub fetu, alkoholu....", pomyslí si a u srdce ho bodne. Vybaví se mu scéna, kdy před desítkami lety plný odhodlání opustil svůj domov. Myslel si, že v hlavním městě určitě prorazí, bude slavný, cítil to téměř ve všech kostech svého tehdy statného mladého těla.

Na další stanici se vedle spící postavičky uvolní místo. V rychloexpresním nasazení přiběhne objemný student, posadí se a svým velikým pozadím přicvakne část hýžděte  houmles sousedky.

"Vole, buď zhubni nebo si zaplať dvojitou lítačku, skřípnul jsi mi prdel!", zařve děsuplným hlasem postižená osůbka.

Mladík sundá sluchátka, zakroutí hlavou. Černá dívčina mu vše ještě jednou zopakuje, je však znát, že ji mluvení dělá čím dál větší potíže.

"Drž hubu a odkliď se do pekla, krávo", odpoví kluk a už vytahuje svůj mobil.

"Vítejte lidi v pekle", rozesměje se téměř bezzubý Bohouš. 

"Jen se, károvanče, neraduj", mrkne na něho černá, na protějším sedadle usazená, postavička a pokračuje: "Ani nevíš, s jakým hnusem jsi se dostal do pekelného kotle!".

"Těší mne, milá dámo, mé jméno je Bob", představí se Bohouš zdvořile.

"Je mi z vás na blití" vykřikne a náhle se postaví černá, zakapucovaná, postavička, kopne nohou do značkové boty obuté na sousedově silné klukovské nožce. Neodpustí si ani kopanec do kárované tašky a vrávoravě vystupuje z metra.

Bohouš dál pokračuje v cestě. Jen v  hlavě mu stále vrtá, kde, na kterém místě, spatřil podobnou sochu s tak sličným obličejem ......