František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.
Proto si jedno parné letní odpoledne troufnul vyjít na procházku v šatech na ramínka a sandálech. Vyhledal si je na internetu - starorůžové s modrýma kytičkama. Doslova ho uhranuly a musel doma u zrcadla konstatovat, že mu i docela slušely.
Nastoupil do metra a sednul si na volnou sedačku.
Na třetí zastávce se však do vagónu nahrnul lidský dav.
Poslední, do právě zavírajích dveří, vstoupila velmi rozložitá dáma s velikánskou hlavou, jenž postrádala krk. Byla, řekněme, plnoštíhlá se závazkem XXXL+ ještě něco malinkého závdavkem.
Řítila se přímo k sedačkám a cestu si prorážela mohutnými lokty. Pár jedinců schytalo pleskanice do různých částí svých těl.
František, který to valící se tornádo zpozoroval, ihned vstal a gentlemansky nabídl místo.
Oba se díky tomuto gestu ocitli tváří tvář naproti sobě a zjistili, že mají stejné šaty, starorůžové s modrýma kytičkama....
"Hlava bez krku" zareagovala šílenou obličejovou grimasou, Františkovi se jen mírně pohnuly vousy.
Dáma si bez poděkování sedla na původní Františkovo místo a hbitě z kabelky vytahovala právě zvonící mobil. Do něho na celé kolo začala sdělovat své zážitky:" Člověče, Evulele, to bys musela vidět, to bys teprve čuměla. Zrovna sedím v metru a nade mnou stojí chlap ve stejných šatech jako já. Přesně v těch, co jsme předvčerejšky vybíraly v tom zapadlém butiku. Je chlupatý jako rozdvojená Godzila. Počkej, zkusím ho vyfotit!"
František však pohotově přikryje svou medvědí tlapou displej mobilu Hlavy bez krku.
"Co si to dovolujete", rozeřve se dotyčná.
"Co si to vy dovolujete, fotografovat mě bez optání a ještě mě veřejně dehonestovat", odvětí naštvaně František.
"Tak já vám něco povím, když už nikdo jiný tady nemá odvahu. Ženomuží maškaro, šašku, plnovouse namočený v koktejlkách, fuj, že se nestydíte!!!", hystericky zařve do éteru Hlava bez krku.
"Náhodou, ty šaty mu sluší lépe než vám", ozvalo se zezadu.
Všichni se otočili směrem ke chlapcovi se psem na vodítku, který stál u vozových dveří.
"Tak vidíte, nemám se zač stydět", krčí rameny František: "A ještě něco, příjemná dámo. Přeji vám hezký zbytek dne, který si dosytosti užijte. Tyhle krásné šaty si to opravdu zaslouží", usměje se František a má co dělat, aby zachoval balanc.
Hlava bez krku totiž právě vystupovala. Zlostně při tom kabelkou zavadila o Františkovo úzké šatové ramínko.
A František?
Představte si, že to celé ustál s úsměvem na rtech.
