"Bobule"- toť korpulentně a majestátně vyrostená dcera jedné titěrné mámy, přezdívané "Nitěnka", což byla doslova a dopísmene vyschlá houžvička, sotva viditelná miniaturka. Obě tvořily nerovnoměrné a tím pádem i výstřední duo.
Toto ženské pokrevní duo v našem městečku každý znal. Bobule a Nitěnka se staly přímo folklórním exemplářem jinak ospalé a nicotné obce v nijak zvláště zajímavém regionu.
Bydlely v pidi-domečku na konci vesnice. Stavení bylo zarostlé trávou a jiným plevelem, interiér hroutícího se baráčku zase přeplněn kdejakým harampádím. Obě byly totiž náruživé sběratelky všeho, co bylo k mání, k dispozici a zadarmo, bez placení. Však také kapacita příbytku i zahrady bolestně prosila kolemjdoucí o ukončení velmi nepochopitelné vášně svých majitelek. Nikdo si však netroufl a nebo jednoduše nechtěl.
Záliba v hromadění však nebyla ta, na kterou ubohé ženštiny téměř nepřetržitě doplácely.
Nikdo již neví, kdy se to stalo a ony se seznámily s léčitelským Guru z okresního města. Tenhle chlapík měl schopnost naslibovat něžnému pohlaví úplně všechno přes zázračné otěhotnění po menopauze, odstranění břišních tukových polštářků během úplňku až po uhranutí jakéhokoliv potencionálního nápadníka.
Těmhle nebožačkám také nasliboval to, co si přály. A jeho sliby nebyly rozhodně zadarmo. Seance požíraly velkou část důchodu Nitěnky a poslední dobou se také chapadly drápaly schlamstnout i část platu Bobule, která pracovala jako pokladní. Jenže Bobule chtěla ženicha a samozřejmě poté i dítě a to něco stálo, jelikož na svém hřbětě nosila poctivých pět křížků.
Když se však rozhodly věnovat svému obdivovanému Guru naspořené úspory, to už výstražně houkal alarm nad jejich chaloupkou. Bobule a Nitěnka však neslyšely. Naopak - měly velikou radost, jejich čestná místa na seancích se posunula do první řady doprostřed, odtud měly přímý a zaostřený výhled na fešného řečníka Guru.
Nebylo tedy seance, semináře či meditačního cvičení bez účasti Bobule a Nitěnky.
Při přípravách na tradiční podzimní seminář s názvem "Komunikační vodotrysky", se udělalo Nitěnce nevolno. Bobule jí poprvé navrhla, že nepojedou. Matka se hrubě urazila. Právě o tento seminář nemůže přijít, bude se hodit při jednání s drzou slečnou, sedící u poštovní přepážky a neochotně vydávající její starobní důchod.
Vyrazily tedy. V autobuse se obličej Nitěnky zbarvoval do různých odstínů ne zrovna sympatických barev. A Bobule každou chvíli litovala, že nebyla k matce přísnější.
Na seminář dorazily včas, avšak několik minut po zahájení Nitěnka omdlela. Guru svou řeč nepřerušoval, kdyby se totiž, byť na chvíli odmlčel, postrádal by jeho monolog zázračných léčebných účinků.
Díky pomoci nostalgicky vyhlížející paní sedící po pravici Bobule byla přivolána rychlá záchranná služba, Nitěnka byla na nosítkách převezena do nemocnice.
Řečník stále bez přestání mluvil a na důkaz spoluúčasti zvedl nad hlavu zaťatou pěst jako výraz podpory pro svoji starou obdivovatelku.
Nitěnka byla postižena mrtvici. Ochrnula a stala se ležákem. Bobule o ní vzorně pečovala, zanechala zaměstnání a starala se o matku ve dne i v noci. Jen s dojížděním na semináře byl konec, rovněž také s příspěvky, neboť obě měly co dělat, aby pokryly veškeré měsíční náklady.
Nitěnka však chřadla a stále ukazovala na schránku a mobil, zda Guru neposlal zprávu. Schránka prázdná, mobil mlčel.
-----------------------------------------------------------------------------
Ten večer se zdálo, že Nitěnka umře, velmi špatně dýchala, bolestí měla zkroucený celý obličej. Nešťastná Bobule se beznadějně dívala ven na kostelní věž a když se nenasytné zapadající slunce zakouslo do špičky staré věže a rozezněly se večerní zvony, náhle to Bobuli došlo. Její a mámin osud nemůže nadále nechat v rukou Guru....
Položila mámě na hruď svůj mobil a kvapně jí ukázala zprávu s textem, že je zítra Guru osobně navštíví. Nitěnka radostí vyloudila ze svého slabého těla nicotný zvuk. Jakoby ožila...
V den návštěvy, poprosila Bobule sousedku, aby mámu pohlídala. Té umyla vlasy, krásně jí načesala, dala sváteční šaty a nalíčila. Pak se vydala na patřičné úřady.
Po příchodu znovu maminku učesala, upravila. Vyprávěla jí o prožitých seancích, seminářích a samotném Guru. Pak navrhla mamince, aby se před návštěvou prospala. Když konečně usnula, vzala její oblíbený vyšívaný saténový polštářek a jemně ho přiložila na maminčina ústa, pak zatlačila více a více....
Až už nebylo třeba polštářku, Nitěnku naposled políbila, pohladila a odešla neznámo kam......
