Podáš zub a sežere ti celý chrup

„Nejste se zubem spokojená?“, ozve se na druhém konci mobilního přístroje a je poznat, že neznámý ženský hlas již ubral na líbeznosti.

Vendelína se však zamilovaně usmívá a fascinovaně si v toaletním zrcátku prohlíží nového, svěžího, fešáka.

„Jsem velmi. Jenže tenhle vybělený troják je příliš extravagantní. Svou vyzývavou bělostí nestydatě provokuje ostatní žlutohnědé příslušníky mého chrupu“, odpovídá Vendelína.

„Takže si přejete vybělit ostatní zuby nebo naopak dát novému zubu barvu moči?“, zeptá se neznámá. „Prosím, raději, pokud si mohu přát, vybělit. Ale to už bude něco stát?“, oplácí otázku otázkou Vendelína.

„Pro vás, Vendelíno, grátis, zachránila jste mou fotografii od kremační likvidace, která se provádí s nežádoucí funusovou administrativou…

„Promiňte, já si nemyslím, že by vaše tělo v plavkách bylo nežádoucí, totiž za jiných okolností, v jiné společnosti ….“, snaží se vlichotit Vendelína.

„Zastavte, prosím, tuhle příšernou šlehačkovou slovní eskapádu. Raději k věci, celý chrup si potřete něčím ostřejším než minule a běžte spát“, ukončila razantně hovor druhá strana.

„Prosím, komu mám být vděčna, jak se vlastně jmenujete?“, polkla Vendelína na prázdno.

Nic, ticho.

„Prodejná ženština to teda není, ale co když je to mafiánka, která si mě takto zavazuje. Opravuje mne na dluh. No což, ať už je to tak či onak, je to v každém případě velká šance“, přemýšlí nahlas Vendelína a kouká na své tělo jako každý den přesně v osm do zrcadla. V duchu se jí rodí další plány, jak této zvláštní známosti plně využít.

Až se dokouká, hodí na své nahé tělo kárované flanelové pyžamo, které si u ní zapomněl jeden bývalý přítel, jenž v něm nikdy nespal. Zato v bílém nátělníčku a sepraných slipech se mu to přímo ukázkově chrápalo.

„Ještě že už je ten chrapoun v pekle, i když pyžamo se stále hodí“, pomyslela si Vendelína, namíchala si do pohárku štamprli slivovice, přihodila zbytek rumu, který se líně už přes rok plácal na dně otevřené láhve a závdavkem ještě šlehla do té příšerné alkoholové míchaniny čerstvý doušek krabicového vína.

Šla spát.

Kolem půlnoci jí celý chrup začal nesnesitelně pálit, jako by se jí v puse množilo několik párů rozzuřených bizonů.

Bolest doslova vypudila Vendelínu z postele. A ta utíkala hlava nehlava do koupelny…

(Všechny postavy i prostředí nejsou reálné, ovšem pokračování reálné je a slibuji, že bude.)