Omluvte prosím zpoždění vlaku, aneb jeden den z Táborského zákulisí

Tábor v těchto dnech prožívá velmi složitou dopravní situaci na železnici. Měl jsem tu možnost strávit jeden den v dopravní kanceláři v podstatě v roli pozorovatele a vidět tak celou problematiku z druhé strany. A můžu vám říct, že bych s výpravčím práci neměnil ani na minutu. Dělat tak zodpovědnou práci, sešněrovanou nejrůznějšími předpisy a nařízeními, v tak stresujícím prostředí a být za to odměněn nadávkami cestujících, může snad jen osoba s mimořádnými schopnostmi.

Dopravní uzel má nyní jen 3 koleje.Robert Bartyzal

Ale od začátku. Je páteční ráno a z okna dopravní kanceláře je vidět vylidněné nádraží, po kterém se pohybují jen modré vagóny s pracovníky Elektrifikace železnic. Je totiž nepřetržitá výluka a s vyjímkou chýnovské a bechyňské lokálky jsou všechny spoje nahrazeny autobusy. A to produkuje hned první problémy a stížnosti. Dle nového nařízení by na sebe přípoje měly čekat maximálně 15 minut, náhradní doprava dle momentální průjezdnosti silnic produkuje 20-30 minutová zpoždění. Ti svědomitější vlakvedoucí telefonicky výpravčímu dopředu hlásí přestupuchtivé cestující, a čeká se i déle. Ti ostatní nehlásí nic a vysvětlit pak rozzlobenému cestujícímu, že kuli nějakému nařízení teď bude tři hodiny čekat jde jen těžko. Myšleno je to sice logicky - dopravu objednává kraj a ten nově za každé zpoždění vymáhá pokutu. Tak proč zpožďovat vlaky, které mohou odjet včas. Ale kraje by si měli ujasnit co je lepší - tabulkově méně zpoždění a prázdné vlaky nebo méně rozzlobených cestujících...

Nicméně vraťme se do dopravní kanceláře, kde se právě ve dveřích z tohoto důvodu rozčiluje před svými dvěma dětmi jinak elegantní paní a používá slovník, na který by byl leckterý dlaždič pyšný. Nakonec práskla dveřmi, a určitě by i něco ráda napsala do knihy přání a stížností - teda kdyby jí někdo předevčírem vzteky neroztrhal. Přichází poledne a s ním ke stolu druhý výpravčí věkem těsně před důchodem, který od rána dělal tzv. "placáka" (chodil udělovat odjezdy vlakům a autobusům). I on jako první na ráně ledacos schytal, např. jeden cestující ho chtěl připravit o visačku se služebním číslem. Skutečně nevděčné povolání, konstatoval jsem a nevěděl co se bude následovat - právě končí nepřetržitá několikadenní výluka a doprava se vrací na koleje. Ovšem jen na ty první tři - zbytek bude z důvodu rekonstrukce nádraží následující měsíce vyloučen. K tomu je ještě zcela vyloučeno zabezpečovací zařízení v celé stanici i v přilehlých mezistaničních usecích, takže všechny jízdy jsou řízeny na telefonické dorozumívání. Výhybky přestavují ručně signalisté - ti, které tato modernizace za několik týdnů připraví o zaměstnání.
    Před koncem výluky se výpravčí dozvídá, že lokomotiva pro vlak, který měl odjíždět hned po výluce na Prahu, se u Veselí střetla s autem na přejezdu, takže se na rychlo z depa vytahuje co je zrovna po ruce. Samozřejmě přes mnoho výhybek, které se musejí, jak jinak, ručně přestavit. Situaci pak ještě komplikuje pantograf, který ač výluka skončila stále ne a ne odjet z dopravní koleje. V kanceláři je přes deset lidí od "velitelů" pracovních vlaků, přes náměstky, přednosty a jiné vedoucí. Každý s někým něco řeší (jak jet, s čím jet, co kam dát, jak to tam dát), do toho zvoní telefony, řvou vysílačky, rozezvoněl se dokonce výstražný zvonek v pultu - technici se ještě snaží doladit dálkové ovládání sousední výhybny Čekanice, která je svým technickým řešením prý docela unikát a stále se nějak nedaří. Na to všechno výpravčí musí reagovat, všechno obsloužit. Ale hlavně tak, aby se nikomu nic nestalo. Jedinou technikou, která mu jeho práci usnadňuje je právě jen ten telefon a vysílačka. Ač "povzbuzen" dopolední nevděčnou prací mezi cestujícími zvládá vše naprosto perfektně a spolehlivě. Kdyby místo výpravčího dělal kapelníka, tak my snad Smetanovu Prodanou nevěstu dokázal odehrát i jen s houslemi a klavírem.

    Do večera ještě daleko - každou hodinu se zde křižují rychlíky, do toho přijíždí/odjíždí osobáky od Chýnova, Ražic. Pravda, zrovna jeden osobák od Ražic musel přes hodinu čekat u vjezdu před Táborem, ale i když to takto "uvěznění" cestující nebudou chtít slyšet, skutečně nešlo to jinak. Nyní je totiž pro pražskou i ražickou trať je už daleko před stanicí jen jedna společná kolej a než jeden zpožděný rychlík přijede, lidi nastoupí a vystoupí, přijede další z druhé strany, než se ručně obejdou všechny výhybky odemknou, přestaví a zamknou, už je tu další rychlík. Připadá mi to, jako kdyby se měl v divadle hrát Hamlet ve dvou lidech a bez scénáře. Myslím, že se mu to v rámci možností povedlo, byť na aplaus od cestujících asi bude čekat marně. Je sotva půl šesté a přichází další, z domova odpočatá, směna. A hned se seznamuje s komplikovanou situací. Nový výpravčí se do ní pouští energiciky a nebojí se ani operativně dirigovat cestující na perónu nádražním rozhlasem. Naštěstí jich s postupujícím večerem ubývá, stejně jako počet vlaků. I když ty osobní během několika hodin vystřídají vlaky nákladní, pracovní a manipulační, které se mezitím v okolních stanicích hromadily. O víkendu se koná pochod Praha-Prčice, takže je mi jasné, že do Prčic budou nějakými cestujícími posláni i zaměstnanci ČD. 
    Co na závěr? Nejsem zaměstnancem Českých drah, byť by si to někdo podle toho jak je tu hájím, mohl myslet. Po tom co jsem v pátek viděl a zažil, musím před nevděčnou prací výpravčího smeknout. Neboť ze situace, která připomíná dálnici svedenou do jednoho pruhu, který je dvěma pracovníky s praporkem střídavě používán pro oba směry dokáže vytěžit maximum, i když se z pohledu cestujícího vždycky bude zdát, že ten vlak stál tuhle nebo tamhle 20 minut úplně zbytečně a bude si stěžovat a nadávat, že něco nestihne. Ale ruku na srdce, kdo z vás by se, jedouc v autobuse, který uvázl v zácpě na dálnici, zvednul ze sedadla a začal řvát na řidiče, že kuli němu mu ujel tenhle nebo tamten přípoj. Věřte, že zpoždění není proto, že má někdo nohy na stole. Na dráze bude ovšem vždy na prvním místě bezpečnost a čas až na tom druhém. A není to tak dobře?

Snad tedy jen ještě dobrá rada na závěr, kterou jsem si z pátku odnesl. Pokud v následujících dnech pojedete vlakem přes Tábor, vezměte si s sebou trpělivost, toleranci a něco na čtení. A pokud tam musíte přestupovat informuje o tom radši dopředu průvodčího, aby vám to neujelo. Šťastnou cestu.