Už víte z mé zpovědi, jak vypadá můj rozchod s manželkou po německu. Dnes jsem na odboru péče o dítě vyslechl první důvod, proč nemá mnoho smyslu usilovat o střídavou péči mých dvou malých dětí. A to i přesto,
že i právník tohoto odboru souhlasil, že bych k tomu veškeré podmínky i schopnosti měl.
Jaké podmínky? Vlastním tak velký dům, že již nyní v něm mohu vybudovat dva dětské pokoje. Můj dům má i zahradu s malým bazénem. Mám prosperující firmu, která má sídlo naproti mého domu. Školka i škola jsou od mého domu vzdálené do deseti minut chůze, lékař pro děti je vzdálen do deseti minut chůze, matka dětí bydlí ve vzdálenosti do pěti minut autem. Školní autobus jezdí mezi našimi městy. Matka dětí vozí děti do školky téměř kolem mého domu. Mám vysokoškolské vzdělání, nikdy jsem nebyl trestaný, nikdy jsem nespáchal žádný přestupek kromě překročení rychlosti při jízdě autem. Moje firma zaměstnává na stálý pracovní poměr 80 lidí. Mohu si dovolit pracovat pouze šest hodin denně a mnohdy méně a víkendy mohu mít zcela volné.
Jaké schopnosti? Umím svým dětem zabezpečit k jejich věku vhodné prostředí z hlediska bezpečnosti, vývoje i rozvoje. Vím, jaké mají potřeby a požadavky, jež se týkají stravy a hygieny a s tím spojené správné návyky. Vím jak se svým dětem věnovat, umím je učit, umím si s nimi hrát, umím jim naslouchat. Umím vést po všech stránkách domácnost. Umím nakupovat, vařit, prát, žehlit, všechny tyhle práce jsem zastával v době, kdy jsme byli s mou ženou ve společné domácnosti, kdy jsme bydleli společně v mém domě.
Své děti jsem učil chodit, učil jsem je hygieně, mluvit, hrát si, četl jsem jim, uspával je a probouzel, vozil do školky, jezdil s nimi k lékaři, podával jim léky, bral je do lesa a na výlety, slavil s nimi křtiny, jmeniny, narozeniny, dny dětí, matek a otců. Naučil je jezdit na kole, plavat, chytat a házet míč, jak se chovat ke zvířatům apod. Na dotazy sociálního pracovníka jaká slova moje děti již umí, jaké jsou jejich oblíbené hračky, knihy, jaká mají zvláštní znamení, jak se kdy za svůj život zranily, zdali mají z těchto zranění jizvy, co rádi a neradi jedí, zdali prodělaly ty či ony nemoci a jak jsme je léčili, na které nemoci trpí, jsem vždy bez zaváhání odpověděl a správně.
Nebudu zde obšírně popisovat své pocity. Chtěl bych jen zmínit, že by mne nikdy nenapadlo, že někdy budu muset dokazovat, že jsem byl dobrým otcem. Že jsem byl dobrým manželem, jsem si ale myslel rovněž.
Otcové,
nikdy o svém dítěti neříkejte, že páchne, ať už je pokakané nebo pozvracené, nebo jen obyčejně šláplo na zahradě, třeba… do kočičince. Nikdy neříkejte, že už vás to pexeso, lego nebo mašinka Tomášek nebaví. Nikdy neusněte dříve, než usne vaše dítě. Nikdy neřekněte větu: „Dnes? Do bazénu? Ale mně se to dnes nehodí.“ Nikdy nezapomeňte koupit cokoliv, co potřebuje vaše dítě.
Proč?
Protože pak z úst obhájce vaší bývalé a tolik milované ženy uslyšíte:
Děti mu jenom páchly, nikdy si s nimi nevydržel hrát. Lego nenáviděl a přitom věděl, jak rozvíjí technický potenciál. Vždy, když měl děti hlídat, spal. Bylo mu zatěžko s nimi jít, byť jen do bazénu. Nikdy nekoupil ani ten jogurt, ale pivo vždycky… Raději byl každý den v práci, jen aby mohli mít drahý dům a auto a dovolené a počítače a telefony a lega a kola a …
