Jsem Němec, je mně 36. Žena se letos na začátku září rozhodla, že mne opustí a dále bude žít u své matky i s naší tříletou holčičkou, čtyřletým hochem a patnáctiletým synem z jejího prvního manželství. Od té doby jsem žádné z dětí neviděl. Tady je Proč....
Vracel jsem se v podvečer domů z kanceláře firmy, kterou mám se svým otcem. U garáže domu, který jsem koupil před pěti lety, hned po sňatku se svou ženou, stála policie. Byl jsem vyzván, abych jim v domě předal veškerou svou výpočetní techniku, protože mne nevlastní syn udal, že mám v počítači dětské porno. Dále mně bylo policií oznámeno, že jsem velmi hrubě zbil nejen svou ženu, ale i nevlastního syna. Byl se mnou sepsán protokol, byl jsem ohledán, zdali nemám na oděvu krev a propuštěn s varováním, že pokud se přiblížím k vlastnímu domu do vzdálenosti kratší než 150 metrů, bude na mne uvalena vazba.
Spal jsem v kanceláři. Neměl jsem nárok vzít si z vlastní garáže vlastní auto, žádné peníze, doklady ke zkoušce na vysoké škole, kterou jsem následující den skládal, oblečení, zkrátka nic. Obrátil jsem se na advokáta. Bylo mně sděleno, že nařízení policie musím respektovat, co k životu potřebuji, si musím opatřit jinde.
Po více než týdnu mně bylo do kanceláře doručeno rozhodnutí od obvodního soudu, kde mně bylo, coby odpůrci, zakázáno přiblížit se méně než 150 metrů k vlastnímu domu, domu rodičů manželky, školky našich dětí, školy nevlastního syna. Dále jsem měl nařízeno, pokud svou ženu potkám, například v obchodním domě, musím tento okamžitě opustit, pokud ji uvidím ve městě, musím se nejméně 150 m vzdálit. Dále jsem dostal zakázáno svou ženu oslovovat, kontaktovat telefonicky, emailem, faxem, telegramem, prostřednictvím sms nebo třetí osoby. Pokud tato nařízení poruším, budu povinen zaplatit 250 000 Euro a pokud tak neučiním do určené doby splatnosti, budu okamžitě odsouzen k odnětí svobody na 6 měsíců a okamžitému nástupu trestu, a to za každý jeden případ.
Dále bylo v tomto rozhodnutí uvedeno, že na mých oděvech nebyla nalezena ani krev mé ženy ani žádného z mých dětí. Na tělech všech nebyla ani vizuálně, ani na fotografiích patrná žádná známka násilí, podlitina, škrábance apod.
Přesto jsem mohl vstoupit do svého domu a vzít si nezbytné věci až za 14 dní a jen za přítomnosti třetí osoby. V tomto období se moje žena začala stěhovat z domu tak, že odvezla naprosto všechno, ať to byly věci moje nebo mého otce, včetně firemního i otcova auta, které bylo rovněž v garáži.
Nemohl jsem tomu nijak zabránit a mému otci bylo policií i advokátem řečeno, doporučeno, že to má nechat být. Uběhlo dalších 14 dnů. Za tu dobu na mne moje žena poslala třikrát policii, ačkoliv jsem dodržoval všechna nařízení.
Počítače mně byly vráceny s tím, že se prokázalo, že jsem do nich dětské porno neinstaloval a ani si něco takového nikdy neprohlížel. Nezletilý syn je sice trestně odpovědný a nařčení je to strašlivé, ale mám to nechat být. Auta byla stále u ženy.
Uběhly 4 týdny. Neměl jsem žádnou informaci, kdy a jak mohu vidět své děti. Moje žena mně začala telefonovat a vyhrožovat, že mne zničí, že má spoustu svědků a kolik peněz jí mám poslat a co všechno uhradit. Měsíčně jsem od září začal na své děti platit 500 Euro a to na účet ženy. Oběma platím úrazové a životní pojištění, pro každého ve výši 120 Euro měsíčně.
Ani výhružné a vyděračské telefonáty od mé ženy nepomohly k tomu, abych viděl svoje děti. Je prosinec, zítra bude Štědrý den, dnes mně přišlo nové rozhodnutí od soudu. Budu se moci jednou za týden po dobu čtyř hodin stýkat se svými dětmi s podmínkou, že tato setkání proběhnou na místě, které určí moje žena, pod neustálým dohledem osoby, kterou určí moje žena, přesně v době, kterou určí moje žena. S dětmi mohu být na vzdálenost, kterou určí moje žena. Děti v mé přítomnosti nesmí plakat, projevovat strach, úzkost a nespokojenost.
K tomuto rozhodnutí dospěl soudce a sociální pracovník tak, že byl vyslechnut můj čtyřletý syn, který řekl, že jsem s ním uhodil o zem a bil jej, tříletá dcerka, která přikyvovala, že jsem ji rovněž bil a patnáctiletý nevlastní syn, který mne již dvakrát udal za něco, co jsem nikdy nespáchal. Dále moje děti řekly, že mám doma zbraně a ony mi nevěří.
Nikdy jsem nebyl odsouzen, nikdy nebylo dokázáno, že bych někomu ublížil, nikdy jsem nezaplatil žádnou pokutu za omezování, vyhrožování nebo napadání. Nikdy jsem nepomyslel, že by moje manželství skončilo, a už vůbec ne takhle. Stavěl jsem vzdušné zámky, a to jsem o rozchodech jiných něco věděl.
Když se podobná situace stala před dvěma lety známému a on nám kamarádům volal, abychom mu pomohli svědectvím, že je slušný člověk, smál jsem se jako blázen a nevěřil mu ani ň….
