Dámy, nedá-li mi dárek, mám několik možností, jak se k nedárku postavit čelem nebo lépe, jak s glancem přejít zklamání.Pak jsou tu tři nejzákladnější možnosti jak k dárku přijít, a to prostřednictvím Předstírání Vydírání Manipulace. Opravdu jsou tato slova hodna velkých písmen. Tyto možnosti pochází od mé milované maminky a dvou méně milovaných tetek. Čtvrtá možnost, jak řešit nedárky, je ode mne. A nejen to...
Začneme mou milovanou maminkou….
Jmenuje se Mila, jak jinak, a na otázky, co by si přála pod stromeček, odpovídala: „Nic, nic nepotřebuju.“ A to nebylo všechno. Ona to NIC ještě vyšperkovala, a to de facto, přáním pro jiné. Jakože jí stačí, aby byli všichni zdraví a v pohodě a splnilo se jim, co si přejí …
Ježíšek, ten šmejd, si asi řekl, že to tedy jako skromná není, to jí sice nesplní, ale za tu „rozežranost“ jí nic nenadělí, ba ani toho manžela doma. A tak moje maminka nedostávala pod stromeček nic a tatínek chodíval domů až poté, co už nás maminka obdarovala. Snad aby se té trapné situaci vyhnul.
Bylo to smutné, bylo to hnusné, a když už jsme to my, děti, více chápaly, balila si maminka nějaké věci sama a dávala si je pod stromeček s vytvářením iluze, že jsou to dárky od tatínka. Tatínek to přijal, my děti byly v šťastné nevědomosti, Vánoce byly jaksepatří krásné a šťastné, a to vše díky mojí nezdolné, obětavé, laskavé a hlavně hrdé předstírající mamince.
Pokračujme mou tetou….
Jmenuje se Draha, jak jinak. Nikdy žádné otázky, co by si přála pod stromeček, nedostávala. Toho se každý v rodině bál jako čert kříže, Ježíšek nejvíc. Všem bylo několik měsíců před Vánocemi jasné, co všechno si drahá teta Draha přeje. Svá přání pronášela tak, jako jiné ženy běžné postesknutí. K té kabelce už nemám boty, jarní snad ještě ano, ale zimní… Ta halenka má vytahaná očka, v tom už nemůžu…, snad tak leda na zahradu. K těm společenským šatům s kratším rukávem to chce výraznější náramek, no nevím…, asi s kamínky, ale když si vezmu na Silvestra ty šaty, co jsem dostala loni, tak k nim nemám náušnice. Dámy, nic jiného, než zlato, nepřicházelo do úvahy, halenka byla tak nenápadně pohozená, aby strýci došlo, že s ní má doběhnout za Milou, aby včas začala shánět novou. A moje maminka často přinesla dvě, tři, aby si teta tajně vybrala, protože kdyby strejda trefil tzv. kozla, byly by Vánoce s migrénou. A vánoce s migrénou, když už strejda všechno nazdobil, zabil, obalil, uvařil a kdoví co ještě, by nepřežil. Tak byla halenka, boty, zlato.
A teď se podržte pevného stolu.
Pravidelně týden před Vánocemi moje maminka pokládala strýci otázku: „A překvapení máš?“ Strýc se praštil do čela a než aby riskoval migrénu 2, sháněl ještě překvapení. Po zhruba patnácti Vánocích, stejně svátků a čtrnácti narozkách, drahou tetu Drahu opustil. Do této doby však měly moje sestřenice a bratranci Vánoce jaksepatří krásné a šťastné, a to vše díky mojí nezdolné, vytrvalé, hamižné a hlavně vyděračské tetě.
A nahlédněme na Vánoce mojí druhé tety….
Jmenuje se Líza, jak jinak, a má ráda smetanu. O vše se od prvopočátku postarala zcela sama. Na výběru partnera si dala záležet obzvlášť. Začala tím, že k tomu nejlepšímu, tedy k ní, ten nejlepší, tedy on. A strejda byl skutečně jako Adónis. Adónis ovšem nikdy nepatřil jen jedné ženě, nemohl, protože žádný chlap si nenechá urvat rukáv, zvláště pak u hedvábné košile, ale hlavně byla tu legenda…. Tak to Líza chtěla, nemínila si zatarasit přísun nadstandardních pozorností kvůli něčemu tak stupidnímu, jako je manželova nevěra, která byla zdrojem oné dobré smetany. A tak nějaký ten měsíc před Vánocemi jen jakoby zatínala zuby, skrz něž cedila: „Ne, že si zase vzpomeneš na poslední chvíli a dostanu stejný náramek jako tvoje sekretářka.“ Strýc možná neměl nic se sekretářkou, ale s nákupčí Bertičkou určitě. Ač Bertička brala cokoliv, Líza slízla smetánku, např. nového SAABa. Výčitky svědomí a ztráta nedělních králíků na smetaně byla pro Adónida likvidní kombinace. Ale i smetana je kazící se zboží, jednoho dne došla. Strýc již nemohl být nevěrný. Při úprku před manželem si skokem z druhého patra zlomil obě nohy. Do té doby však měli mí bratranci Vánoce jaksepatří krásné a šťastné, a to vše díky mojí nezdolné, pokrytecké, zmlsané a manipulativní tetě.
A jaká možnost řešení, jak dostat dárek, je z mojí dílny?
Když jsem jedny Vánoce dostala žehličku, nic než žehličku, darovala jsem příští vánoce svému drahoušínkovi šroubovák a sobě jsem kopla pod stromek deset drahých dárků, a to sakra luxusně zabalených. Ani nepípnul. Od té doby jsem dostávala zlatíčka a jiné skvělé dary! Ale stejně jsem si vždycky, vždycinky pod stromek něco šoupla, jen tak pro jistotu. Přece jako dáma neztratím glanc a nebudu stát ve Štědrý den před zrcadlem… A ještě tak uplakaným gesichtem kazit dětem Vánoce.
Dámy, nedá mi je, koupím si je sama!Což pro mne může být jedno velké... PLUS.
Neponižujte se, nemanipulujte muži života, radost Vám to nepřinese, a co hůř, přijdete o kredit nebo jinak řečeno, status DÁMY. Jsou situace, kdy je pohodlnější se jim přizpůsobit, za nic nic.
Ze všech těchto případů je patrné, že chcete-li dostávat půvabné a hodnotné dárky, nemůžete je očekávat od kohokoliv jen proto, že vy je přece dáváte.
To se musíte postarat a napnout pekelně síly, zacílit energii, použít inteligenci a investovat veškerý svůj potenciál, abyste si muže života vybíraly rozumem a milence, no třeba… citem.
Jen milenec, může být i …ec.
