Splašené sirény promluvily

Na celkem 38 místech v Jihomoravském kraji, na Vysočině, v Pardubickém a Zlínském kraji narušil poklidný spánek obyvatel nečekaný zvuk sirén. Média od rána přinášejí informace o tom, že jde o technickou závadu, na jejímž odstranění se usilovně pracuje. Co kdyby to ale planý poplach nebyl?

Z internetových diskusí vyplývá jedna nepříliš optimistická, ale zato dlouho známá pravda. Máme tu vybudován kvalitní systém pro varování obyvatel, jehož největším problémem není občasná technická porucha, ale ten úplně poslední článek - každý jeden z nás.

Zatímco část lidí si ze sirén nedělá těžkou hlavu a jakékoliv houkání považuje za zkoušku, jiní jsou přesvědčení, že siréna musí varovat stejným tónem jaký slýchávají každou první středu v měsíci.
Opakem jsou pak ti, kteří by po zaznění sirény nejraději vyhledali protiatomový kryt.

Jak nás mohou sirény varovat?

Od 1. listopadu 2001 existují v České republice tři signály, které mohou sirény odvysílat.
Dva z nich - požární poplach a zkouška sirén mají shodně stálý tón, který  je v příapdě požárního poplachu jednou přerušen.

Jediným signálem, který slouží k varování obyvatel je signál všeobecná výstraha. Ten od zbylých dvou rozeznáte okamžitě tím, že kolísá.

	.

Samotné rozpoznání varovného signálu nestačí. Neméně důlěžité je vědět, jak postupovat dál.

V okamžiku, kdy zaslechneme kolísavý signál sirény, tedy signál "Všeobecná výstraha", je nutno vždy počítat s tím, že nastala mimořádná událost a nepodceňovat situaci.

Následující zásady neplatí, pokud je jisté, že siréna varuje před povodní!

1. Předně bychom měli zachovat klid, nepropadat panice a uvědomit si, o který signál se skutečně jedná.
2. Siréna může s velkou pravděpodobností signalizovat únik nebezpečné látky, proto je řešením ukrýt se do nejbližší budovy, ideálně do vyššího patra. Většina nebezpečných látek se šíří při zemi, proto nikdy nevyhledávejme úkryt v podzemních prostorách.
3. Riziko zasažení nebezpečnou látkou můžeme ještě snížit tím, že utěsníme nebo přelepíme otvory kolem dveří a oken a přesuneme se do místnosti na opačné straně, než je zdroj nebezpečí (pokud dokážeme určit místo úniku nebezpečné látky). Nezapomeneme vypnout klimatizaci.
4. Zapneme rozhlasový a televizní přijímač a řídíme se dalšími pokyny, které obdržíme prostřednictvím rozhlasového a televizního vysílání nebo prostřednictvím megafonů na vozech hasičů a policie.
5. Důležitou zásadou je nikam netelefonovat. V kritické situaci je celá infrastruktura přetížena a je důležitější umožnit spojení pro záchranné organizace. Velmi nezodpovědné je volat dětem do školy a chtít, aby se rychle přišly schovat domů. Zaměstnanci škol mají své postupy a vědí, jak se zachovat. Svým jednáním bychom děti vystavovali zbytečnému riziku.
6. Neměli bychom zapomínat ani na starší nebo zdravotně postižené sousedy. Především neslyšící jsou odkázáni pouze na naši pomoc, protože se nemusí o nebezpečí vůbec dozvědět.
7. Připravíme se na možnost vyhlášení evakuace.

Naprostá většina koncových prvků varování (sirén) je v dnešní době stále ještě rotačních. Nespoléhejte proto na to, že po "zahoukání" zazní verbální informace o tom, co se stalo.
To umožňují pouze elektornické sirény a místní informační systémy.

Poslechněte si sirény...