- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Mobilní kontaktní a koordinační centrum
Pod poněkud krkolomným názvem „Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech“ se skrývá služba, která má usnadnit pátrání po pohřešovaných dětech. Systém je určen zejména pro děti mladší 15 let, které se pravděpodobně nachází v ohrožení života nebo zdraví (odhadem 10 případů ročně). Mechanismus není aktivován v případech útěků z domova či z ústavního zařízení nebo je-li dítě hledáno policií v souvislosti s jeho trestnou činností.
Celý mechanismus tvoří 4 pilíře: Policejní pátrání, spolupráce s médii, psychologická pomoc rodinám a spolupráce s veřejností.
O samotném průběhu a organizaci pátrání v těchto případech toho bylo v posledních měsících napsáno více než dost. Já bych se rád zaměřil na jinou, poněkud opomíjenou oblast. Tou je zapojení široké veřejnosti v okolí místa zmizení.
V okamžiku, kdy je policii nahlášeno pohřešování dítěte, jde bezesporu o čas a významnou roli může sehrát každá minuta, ne-li sekunda. První chvíle, kdy se pátrání rozjíždí, jsou charakteristické nedostatkem profesionálních policejních sil a zároveň (především v centrech velkých měst) množstvím lidí, kteří se pohybují v okolí místa zmizení a mohou být policii nápomocni. Musí se ovšem o vyhlášení pátrání dozvědět včas.
Když v dubnu 2009 představoval ministr vnitra Ivan Langer tento projekt veřejnosti, sliboval bezprostřední rozeslání SMS veřejnosti v dané lokalitě, kde se dítě ztratilo a okamžité informování médií.
Zatímco informování médií se z větší části podařilo dotáhnout do zdárného konce, rozesílání informací na mobilní telefony do dnešního dne nefunguje.
Je sice pravda, že ona možnost tu je, ovšem otázkou je její efektivita. V květnu 2010 ministerstvo oznámilo spuštění aplikace, do níž se může každý občan zaregistrovat a v okamžiku vyhlášení pátrání obdrží prostřednictvím e-mailu následující informaci:
Samotné ministerstvo uveřejnilo na registrační stránce podrobný návod, jak si nastavit přeposílání e-mailů na mobilní telefon a informaci tak obdržet téměř okamžitě. To je sice chvályhodné, nicméně z textu e-mailu nezjistíte ani ty nejzákladnější informace, tedy lokalitu a popis pohřešované osoby. E-mail obsahuje pouze odkaz do databáze pohřešovaných, což není většině kolemjdoucích v místě zmizení k ničemu.
Tak, jak jsou postupně získávány další informace (oblečení, fotografie,…) jsou z databáze rozesílány další e-maily. Opět ale pouze s odkazem a nikoliv se samotným textem.
I když tedy jste v bezprostředním okolí místa zmizení, rozhodli jste se do systému předem zapojit a podle pokynů na webu ministerstva si nastavili přeposílání e-mailů na mobilní telefon, docílíte pouze toho, že na Váš telefon přijde průměrně kolem pěti SMS, z nichž zjistíte, že někde v ČR se ztratilo dítě a bylo po něm vyhlášeno pátrání. Bez přístupu na internet se ale více nedozvíte.
Vzhledem k tomu, že si ministerstvo nechalo tuto aplikaci vytvořit na míru od komerční firmy, pak bych očekával, že základní informace budou obsaženy v samotném e-mailu.
Stejně tak bych očekával, že si budu moci vybrat území, pro něž chci e-maily dostávat. Pokud si mohu tuto možnost vybrat při objednávání novinek z nejrůznějších internetových stránek, nevidím jediný důvod, proč by to v tomhle případě nemohlo fungovat stejně.
Bohužel ministerstvu takováto funkčnost zřejmě postačuje a podle včerejšího vyjádření o žádné úpravě neuvažuje.
Po dvou letech sporů, kdy mobilní operátoři, ministerstvo a Úřad pro ochranu osobních údajů házely vinu jeden na druhého se zdá, že se přece jen blýská na lepší časy a skutečných SMS se dočkáme.
Zájem o zapojení do tohoto projektu projevila společnost T-MOBILE a v současnosti již probíhají jednání ohledně konkrétního technického řešení rozesílání SMS, což potvrdili zástupci jak mobilního operátora, tak ministerstva.
Jednání je otevřen také Úřad pro ochranu osobních údajů, na který se nedávno obrátila ředitelka Nadace Naše Dítě, paní Ing. Baudyšová. Podle tiskové mluvčí ÚOOU Hany Štěpánkové „…ve věci této služby existují problémy, o kterých je potřeba jednat a mít je na zřeteli (nejprůhlednější nepochybně, zda upozornění na takové dítě nedostane eventuálně přímo pedofil, nebo zda potenciálními pachateli nebudou všichni, kdo takovou informaci dostali v případě tragického vyústění pátrání po pohřešovaném dítěti) – samozřejmě je třeba vážit také všechna právní ustanovení v daném kontextu relevantní.“
Další články autora |