První den je náročný všude. Ve škole, v nové práci nebo po dovolené... A první den ve školce? No co první den, ale první týden, nebo spíš měsíc... vlastně prvních deset měsíců je pro učitele (ve školce) extra náročných...
Každé 1. září je pro mě "první den ve školce". Notabene letos, kdy jsme s kolegyní dostaly nálož 28(!) nových dětí ... Dobře, dneska jich bylo "jen" 16, ale děkuju, stačilo, můžu poprosit znovu prázdniny?! Takže vypínám mému mozku spánkovej režim a začínáme fungovat. 28 jmen dětí + 28 značek, které patří jednotlivým dětem + 28x2 rodiče novejch dětí (+/- nevlastní tatínkové, "tetičky", chůvy, babičky ...) + jména sourozenců, pejsků, fretek, oblíbenejch komiksovejch hrdinů, imaginárních kamarádů ... Je toho na jednoho člověka během jednoho dne docela dost, přesto jsou rodiče, kteří si pro dítě přijdou po obědě a diví se, že po nich učitelka chce jméno a ke kterýmu dítěti patří.
7:00-8:00 - přicházejí děti. Většina soudnejch lidí si asi dokáže představit, jak to může vypadat, a kolik to může mít decibelů, takovýhle ranní scházení chovanců. Franta se do školky těšil, ale nepočítal s tím, že tam maminka nebude s ním - řev, do školky už se nejen netěší, ale už do ní vůbec nechce. Vašík už chodil do jesliček, takže "mámo, táto, vodejděte už". Toto stanovisko si rozmyslí záhy potom, co zjistí, že po něm nemá kdo uklízet hračky a dovolává se mámy. Evelína je letargická, do svačiny (v 8:50) neopustí místo, kde ji zanechal otec. Tonda je fanoušek Hvězdnejch válek a máme ho oslovovat "mistře Yodo". Jo a dělá "karáčo", od otce jsme se dozvěděly, že se jedná o karate. Klárka umí podle babičky krásně kreslit. Ano, už krásně pokreslila stůl, židli i půlku své levé ruky. Nathan nerozumí česky. Alfréd je extrémně bystrý a inteligentní, jak nám sdělila maminka, přesto se cca 30minut snaží nacpat kostky Lega do tělních otvorů svých spolužáků. Anička si pro změnu nacpala odulou ručičku do "náramku", který, jak se později ukázalo, byl kolečkem od autíčka. Amálka brečela nad odchodem rodičů celé jejich loučení, které se díky rodičům protáhlo na 15minut, brečet přestala ihned, jakmile se zaklaply dveře. Týna prořvala celých 96 minut(!!). Týna je bulharka a taky nerozumí česky. Týna taky neumí smrkat, takže ještěže jsem šla ráno nalačno. A pak máme ve třídě vietnamské dítko. Jmenuje se Lin Nhi Hao. Včera jsme s kolegyní všem dětem přidělily značky. Lin dostala značku Panenky. Lin je kluk. Pak máme ve třídě Marii Maškovou a ta dostala obrázek Opičky. Marie je, jak jsme dneska zjistily, černoška po mamince. Jediná volná značka na výměnu je Banán. Karin je "alergická" na čokoládu ... "Ale když bude chtít něco čokoládového ochutnat, tak ji klidně nechte ..." Hmmm, zajímavá alergie. Kryštof je pro změnu alergickej na celer a LIPÁNKA...
Zbytek dopoledne jsme za "hudebního" doprovodu Týny nějak překonali. Já ho teda překonala za pomoci pár prášků na bolest hlavy. Týnin řev, páč to, co ze sebe ze všech sil vypouštěla, se teda rozhodně nedá nazvat pláčem, jednou za 20minut spustil pláč Amálky, občas se k tomu přidal mírným kňouráním i Lin. Uklizečky se otočily na prahu ihned poté, co otevřely dveře, aby zjistily, co vyluzuje tak děsnej kravál. Od té doby se neopovážily páchnout do třídy. V okolních třídách byl medový klid a žádná děsivá dětská tortura jako u nás.
Den to byl náročný, nicméně korunu tomu nasadila maminka, která přišla s dotazem, zda děti před spinkáním sprchujeme ... Thórovo kladívko mi v hlavě bilo na kovadlinku selskýho rozumu, až lítaly jiskry. Vážně? Vážně se mě ptáte, zda 28 dětí ve školce sprchuje jedna učitelka? Ano, taky jim stříháme nehty, učíme zavazovat tkaničky, čistíme uši, myjeme zuby třikrát denně a nafukujeme jim z plastelíny dinosaury. Amen.
