Peníze učitelů v kapsách poslanců

   Tak jsme si vyzkoušeli, jaké je to pár dní v roce nemít čerstvé rohlíky a celodenní přístup do supermarketů. Je na čase prodavačky nahnat zpět za pokladny i o Vánocích. Náš zákazník, náš pán.

   Český národ si za posledních pár let zvykl víkendy a státní svátky trávit v obchodních domech. Hlavním cílem jsou dětské koutky se sbírkou rozlišných DNA v bazéncích s míčky a foodcourty, kde si rodiny pořizují památeční selfie s kávičkou v ruce a s rozcapenými dětmi dlabajícími smažené pochutiny z blíže neidentifikovatelných surovin. Není zbytí, tyto nebohé rodiny posledních pár let vlivem nového nařízení o povinném uzavření nákupních středisek o svátcích trpí. Koho zajímá, že prodavačky mají také své rodiny? Zákazníci mají rodiny, se kterými neví co si počít, není-li otevřen Dinopark na Harfě. Nebuďme vůči nim lhostejní. Zrušme ten zákon. Nechť mohou opět žít plnohodnotným rodinným životem.

   Na druhou stranu, já bych ve své práci ocenila možnost přivydělat si dvakrát tolik, jelikož státní svátky jsou lépe placené. Ale my učitelé, jak dobře víte, máme "furt" prázdniny. Tudíž tato možnost zaniká. Paní prodavačky, měly jste se holt hůř učit, mohly z vás být učitelky. Mohly jste na svátky být s rodinami... Ale stále máte možnost volby. Je nás málo, bereme každého. Nemůžeme si vybírat.

   V České republice se nám rozmáhá takový nový nešvar a já pomalu čekám, kdy se oficiálně začne slavit 4. červenec - Den nezávislosti. Protože my tady u nás přece rádi přebíráme cizí svátky a pojímáme je za vlastní. Zatímco ty české upadají v zapomnění. On se Halloween slaví lépe než Dušičky. A na Valentýna také sežene voňavější karafiáty než na První máj. Na každoroční vysvětlování rozdílu mezi Ježíškem a Santou už jsem si ve školce zvykla. Na "tradiční" obcházení baráků v kostýmu a vybírání cukrátek v Horní Dolní si zvykat nehodlám... 

   Kdyby byl náhodou zrušen zákon o zavřených obchodech ve sváteční dny, vězte, že prodavačky a prodavači celé země jsou schopni se jednotně vzbouřit a vyhlásit stávkovou pohotovost. Zatímco učitelé, ti stále čekají a čekají. A pokud se neučekali (na zvýšení platů), tak tam čekají dodnes.

   Slíbili nám 15 % od letošního září. Září minulo, volby proběhly. Sliby o zvýšení platů se vrátily do pytlíčku utopických teorií. Učitelé bez protestů pracují dál, zatímco páni poslanci si své platy zvýšili. Priorita je priorita. Nárůst našich platů se o trochu posunul a o drobátko snížil - prý leden, deset procent. Je mi trošku smutno z toho, že si učitelé za těch posledních pár dekád zvykli na to, že slibem nezarmoutíš. A to, že jim nikdo v září nepřidal oněch sněmovnou schválených 15 %, je nechalo zcela bez emocí. Jak dlouho si ještě, kolegové, necháme kálet na hlavy?! 

   Pojďme si uvědomit, že kvalita vzdělání formuje národ. Pokud chcete národ hlupců, jež s oblibou zapomínají na vlastní tradice a holdují anglosaským svátkům, národ, kde zaměstnanci fastfoodů berou o několik tisíc víc než učitelé, pak nechte dále plynout peníze na konta poslanců, než pedagogů. Jen se pak nedivte, že vaše děti budou učit vyčpělé trosky a lidé se základním vzděláním. Nebo taky nikdo. Nejsme od toho daleko. Stejně tak jako nejsme daleko od toho, aby někdo jako Ortel či Olívie Žižková získali státní vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti umění...

PS. Mám vysokoškolské vzdělání a sedmiletou praxi, můj čistý plat učitelky ve státní MŠ v Praze je 19 507,- Kč

PS2. Průměrný poplatek za měsíční pronájem garsonky v Praze je 15 000,- Kč

PS3. Platy učitelů jsou tarifní - stejné pro celou republiku. Je tedy výhodnější být učitelkou v Dolním Dřevákově, kde budete mít stejný plat jako v Praze, jen vás tam pronájem domečku se zahrádkou vyjde na pět tisíc měsíčně...