Krysí stezky Pražáků, které by každý vidlák měl znát (o taxících nemluvě)

Vzhledem k nestandardní situaci, jež na dobu neurčitou změnila Prahu v parkovací zónu, bych ráda mimopražským účastníkům silničního provozu prozradila pár domorodých triků, jak proplout městem, i když nevlastníte říční člun. 

Je-li Pražská doprava zatížena povodněmi, stávkou, demonstracemi za i proti právům kočovných etnických menšin, průjezdem spřátelených či nespřátelených vojsk nebo návštěvou ostře hlídaného ústavního činitele jakékoliv velmoci, platí zde pro průjezdnost určitá pravidla a vychytávky. Zásadní informace týkající se objízdných tras vně i uvnitř města se dědí coby rodinné stříbro z jedné generace Pražáků na druhou. Osobně nesouhlasím s touto praktikou rádobytajné společnosti, protože nutí vidláky blokovat stověžatou matičku na té jediné jimi známé  objízdné trase místo toho, aby se logicky rozvrstvili do dalších pěti možných, a zácpy se tak ve všech oblastech staly alespoň relativně snesitelnými. Dopravní situace v hlavním městě je dynamický dýchající organismus, a šťouchnete-li do něj na jednom konci, udělá se vám kolona na druhém. Proto každý, kdo projíždí Prahou, musí znát několik jejích Achillových pat, aby mohl na případné blokády pružně reagovat.     

Jednou z nich je Evropská ulice, mocná dopravní tepna vedoucí od letiště až ke Kulaťáku, která poté, co byla výrazným způsobem zmodernizována fondy EU nadhodnoceným počtem semaforů,  tramvajových ostrůvků a zaručeně bezprůvanových zastávek metra (ve kterých může na kitu létat i úplný začátečník), vykazuje silné známky dopravního kornatění. Důvodem je zúžení do jednoho pruhu pro normální účastníky dopravy (tedy všechny vesmírné bytosti kromě autobusů a taxíků) vedoucí po celé její délce, což je daň za ty krásně prostorné tramvajové ostrůvky. Evropská je prakticky neprůjezdná s malými přestávkami v době mezi 12:00 – 13:55 a 00:43 – 2:33, a pokud nemáte rádi adrenalinové sporty, ani nevlastníte kite, vůbec se sem nepouštějte. Odstavná parkoviště zde neexistují, takže místo bloudění v navazujícím prostoru metra ve Veleslavíně zkuste své štěstí v nákupní zóně na Zličíně. Pokud zaparkujete v uličkách okolo Evropské a zablokujete tak parkovací místa starousedlíkům, buďte připraveni na to, že vám na kola auta vyvenčí všechny své miláčky, i kdyby je měli ždímat.

Na Magistrálu pravověrný Pražák nikdy nevyjíždí a to ani pod hrozbou tělesné újmy, protože připomíná parkoviště před nákupním centrem v Adventu i tehdy, když jsou všichni motoristé na prázdninách. Navíc je v této oblasti skvělé spojení metrem a vjíždět sem osobním autem postrádá smyslu. Zaparkovat zde nemůžete, protože všechna místa jsou rezervována pro rezidenty a finanční přátele magistrátu. Leda byste auto šoupli do levého pruhu rovnou před Hlavák a začali demonstrovat za zvýšení obsahu dusíku v krmivu akvarijních rybek - pak je vaše konání v souladu s občanským vyjádřením svobodného názoru a vaše auto nebude odtaženo.

Praha je město háklivé na zimní podmínky a i když zrovna nenasněží tři centimetry sněhu a u Muzea čtyři, může mráz zavřít tunely. Teprve pak vypukne třetí světová, protože tento stav je spojený s blokádou Barrandovského mostu a celé Jižní spojky, a tedy výpadovkami na Vámi kýžené Brno či Hradec. Zásadními dírami pro život pražské dopravy jsou Strahovský tunel a tunel Mrázovka, jejichž blokace zajistí permanentní parking od ulice Patočkova až po Hradčanskou. Někdy se tato událost protáhne až v uliční festival správného parkování konaný na přilehlém Vypichu. Objízdnými trasami je ulice Kukurova a Bucharova vedoucí do Motola a Stodůlek, kudy se ulicí Radlickou můžete za dobré konstelace hvězd dostat až na Smíchov. Pokud vám dopravní elementálové nejsou nakloněni, můžete zkusit přilehlou Jižní spojku objet ulicí Na Zlíchově až do Hlubočep a zkusit se probojovat přes mosty na Vltavě v protisměru. Myslete přitom na to, že Barrandovský most včetně jeho nájezdů projektoval šílenec se smyslem pro abstraktní humor a nesmyslem pro logiku světových stran, což zcela vylučuje intuitivní způsob navigace v této oblasti (otočte volantem vždy do toho směru, kam by se soudný člověk hodlající jet zvoleným směrem nikdy nevydal).     

Pravověrní Pražáci využívají průjezdnosti svých malých uliček, ale především jezdí MHD nebo chodí pěšky. Překvapivě. Zásadním bodem životní filozofie venkovem pohrdané „pražské kavárny“ totiž je absolutní bojkot taxikářských služeb. Taxíkem jezdí v Praze cizinci neznalí poměrů a vidláci, jež by rádi na společnost tvořenou dalšími náplavami či tetičkou z Polné u Vodňan rádi udělali světácký dojem. My, Pražáci, víme, kdy nám jede z oblíbené hospody oblíbený noční autobus. Na nic si nehrajeme. Prahu si ucpat nedáme a taxíkem nikdy nejezdíme. Podle toho nás taky poznáte – ne podle arogance, švihlé chůze, věšení rudých trenýrek na důležité dominanty nebo výslovnosti připomínající žábu s rozšlápnutou hubou.