Tedy o přátelství. PŘÁTELSTVÍ je loďka na vodě. Papírová.
Dneska jsou velké vlny. Obří! Tsunami!!!
Čím kvalitnější papír, preciznější stavba loďky, tím lépe. Vydrží, nepotopí se a zase oschne. Můžete plout dál.
Myslela jsem, že některé přátele jednou ztratím. Počítala jsem s tím. Neměli jsme dost sil loďku opravovat, udržovat v dobrém stavu. Nebo se kapitánem stal jen jeden a tomu druhému už se pak moc nelíbilo být stále plavčíkem. Ale jako se vším, co nemůžete zcela uchopit a ovládnout, i tady mnohdy zasáhl osud. Třeba přišla bouře. Silná, očekávaná nebo nenadálá. Vyčistila vzduch, smetla vše nepotřebné, a pak člověk hned lépe viděl, jestli se potápí anebo to stojí za opravu. Bude odměněn.
Párkrát se mi stalo, že po první druhé plavbě jsem zjistila, že tahle loďka je z blbého papíru. Nebo míří do jiného přístavu než chci já. Musela jsem vystoupit. A nejmíň jednou jsem naopak hodila "kamaráda" přes palubu já... Život. Ale je to dávno. Taky se mi stalo, že po letech jsem si zas jednu takovou kamarádku vylovila :o) Oprášily jsme náš parádní škuner, ona ho sice docela rozhoupává a furt prudí s návštěvama pirátů, ale je to zábava. Změna.
Mám totiž poslední dobou trochu problém se svou nejstarší lodí, můžu-li to tak říct. Plujeme spolu už třicet let. Tý jó! Toho času, těch přístavů, různá moře, spousta zkušeností. Znám tu loď dobře, už mě nepřekvapí. Taková loď má spoustu záplat, ale je stabilní a nepotopitelná. Vlastně skoro ponorka. Dvojsmysl, koukám ;o) Tahle loď měla vždycky dvě kapitánky. Střídáme se. Život nás k tomu nutí. Jednou je v podpalubí ona, jednou já, ale furt jedna hlídkuje, abychom nenajely na útes. Míváme dlouhá období bezvětří, stejně jako období lehkých vlnek a (naštěstí) zřídkavá období bouří. Ale teď se mi zdá, že nám něco provrtává loď zespoda. Jakoby mořští červíci. Není je moc vidět, ale myslím, že se prostě bojím občas druhou kapitánku upozornit, že něco není v pořádku. Možná to má stejně. Nerada bych, aby nám tuhle loď něco sežralo, ale možná budeme muset obětovat jednu dvě kajuty než pochopíme, že se něco děje, a jak se tomu postavit. Vidíte, i stará nepotopitelná loď může trpět na červy.
No a ještě jednu důležitou loď mám. Kdysi jsem tu přestoupila ze školní plachetnice. Bylo to pro mě neznámé a dost jsem si na začátku vytrpěla, než jsem se dokázala začlenit a udělat si místo. Ale byly k tomu důvody a musela jsem to zkrátka vyzkoušet. A ejhle - ukázalo se, že na té lodi je dost spolehlivých námořníků, dobrá nálada a správný kurz, a tak se vezu. S některými i hezkou řádku let. Tahle loď je velká, zaoceánská, tu řídí moře a důstojníci se střídají. Občas někdo přistoupí, chvíli se veze a pak si najde jinou bárku. Ale původní posádka zůstává, dokonce má přírůstky. A když někomu sem tam hrozí, že by se mohl utopit, zkoušíme pomoct. Většinou úspěšně, maximálně si ten dotyčný odnese nějakou jizvu od žraloka. Člověk s jizvami si líp pamatuje.
Teď vás zdravím ze svého nejmenšího ale nejoblíbenějšího člunu. Ten není papírový. Je speciální a jedinečný. Je nafukovací a musí se na něm pádlovat. Makat, dřít. O to víc si pak ale užijete krásné výhledy, ticho, jakoukoliv odměnu. Párkrát už se mi málem potopil, není to nic jistého. Paradoxně. Protože jsem si zvolila, že v něm budu plout po zbytek života. Líbil se mi, můžete ho sfouknout a vzít kamkoli. Nepřijdu o něj ani když jsem na suchu... Pádluju v něm se svým mužem.
