Vysosaná matka vol. II

Pravděpodobně je to dost překvapivé, ale kojím i nadále. Dříve jsem zatínala zuby s povzbudivou myšlenkou „vydržím to do tří měsíců, a pak se uvidí“, teď posouvám horizont vidiny lepších zítřků na šest měsíců.

Jak WHO praví: šest měsíců plně, minimálně dva roky jako vedlejšák. Jestli je na mateřství něco super, tak to, že čas ubíhá raketovou rychlostí. Je mi jasný, že za chvíli budu brečet nad maturitníma fotkama synka a vnucovat se jeho přítelkyni s otiskem nožičky ze tří měsíců. Zatím ale oceňuji, že žádné blbé období netrvá dlouho. Problém je, že blbé období zpravidla vystřídá ještě blbější období.

Tak třeba v případě kojení zjišťuji, že mít dítě hodiny na prsu je nakonec ten nejmenší problém. Dosáhli jsme rovnováhy, když jsem se ke kojení rozplácla s notebokem, mobilem nebo dospávala spánkový deficit. Jenže ramínka vah života se neustále posouvají, žejo. Synek usoudil, že je to nuda, a tak mě vytrvale nakopává pod žebra a pokouší se mi vyškubat ofinu. A já vypadám bez ofiny fakt blbě. Dříve fungovalo kojení jako bezproblémové uspávadlo, teď se snažím jednou rukou šermovat s mobilem a zvýšit hlasitost nahrávky větráku, zatímco druhou nekompromisně krotím jeho zmítající se tělíčko, dokud to nevzdá. Do toho na mě syn navztekaně ječí, protože on si chce bezpracně cumlat a odebrat se už půl hodiny do říše spánku, zatímco z toho pitomýho prsa mu pořád něco teče. Původně jsem si myslela, že mám nedostatek mléka. Když se ale jednou vztekle odtrhnul, ohodilo ho stříkající mléko od shora dolů. Trošku jsem se mu smála, ale jen trošku.

Už od narození přibírá asi tak třikrát rychleji než běžné dítě. Období, kdy vás chce dítě sežrat, se říká spurt. My takhle spurtujeme už čtyři měsíce. Protože se i přes kojení co půl hodiny chci zoufale vidět s rodinou nebo prostě vidět záblesk slunečních paprsků, rozhodla jsem se kojit synka přímo v nosítku. Výhody jsou patrné – dítě má neustálý diskrétní přísun prsa a já se dostanu i dál než do místní večerky, aniž bych u toho musela kojit na patníku (a to se fakt stalo, vážení). Takže momentálně chodím po venku a cítím se svobodně a pak taky trochu nepatřičně, protože jednu ruku mám neustále zalomenou dovnitř nosítka a přidržuju synkovi prso, které mu co pět minut vypadává z pusinky. Přitahuje to spoustu překvapených pohledů, ale i v tomhle směru jsem učinila posun. Jakýpak sexuální symbol? Mohla bych si na prsa vylepit štítek s meníčkem a vystavit je na Tripadvisoru.

O zákazníky bych ale měla nouzi, protože pohled na sežvýkané bradavky a modřiny všude okolo by mohl leckoho trochu vyděsit. To je tak, když se synek netrefí a začne sát někde jinde. Před týdnem jsem si svoje prso plné cucfleků vyfotila a poslala kamarádce a svojí mámě. Dmula jsem se u toho pýchou, asi jako když si chlapi porovnávají jizvy z bitev nebo se přečůrávají na sněhu. Vždy když narazím na jiné miminko, je zhruba dvakrát tak starší a dvakrát menší než náš chlapeček. Nafoukaně sleduji dítka, která sedí v kočáru a žmoulají v ručičce flašku se Sunarem. Já kojím! A kojím strašně moc! Jsem nejlepší matka na světě, posílám si pozitivní afirmaci, zatímco se únavou opírám o přebalovací pult a v rychlosti do sebe láduju vaničku jahodové zmrzliny, protože jsem už zase celý den nejedla. Už trochu chápu to vyhlášení soutěže o nejlepší matku roku. Někdy vám v životě nic moc jinýho nezbyde.