Hezky vyfabulované, sám bych to líp nevymyslel

Jde o moje reálné kamarádky, ale jména jsou změněna :)

Omluva přijata.

Uz dlouho jsem se tak nezasmal .

Omluva není žádná ostuda, nic, co by člověka snižovalo, ALE omlouval bych se jen tomu, kdo se sám umí omluvit. Sarkasmus je na místě

Trošku jako bych z vašeho blogu cítil nějakou nevraživost. To je mi líto, že jste v průběhu života ztratila velký kus vzájemné tolerance. Několik věcí vám přiznám a na několik vám napíšu svůj odlišný názor.

Ano, to, že ženy mají jednu směnu v práci a druhou doma, to je nepříjemný fakt. Je to celkem specifický především evropský problém, kdy pod záminkou pomoci ve válečné výrobě byly ženy nahnány "dočasně" do zaměstnání a nakonec už tam zůstaly, protože platy poté byly nastaveny tak, že z jediného průměrného mužského platu nebylo a není už možné rodinu uživit.

1. K tomu vašemu příkladu se svačinou. To není arogance, to je neschopnost. Ženy i muži mají jiné schopnosti. Vy pravděpodobně nejste schopna opravit auto, opravit pračku, vyrobit cirkulárku, vykachlíčkovat koupelnu, vyrobit na míru kuchyňskou linku, instalovat rozvody elektřiny a vody, atd. Já ano. Kdybych vás o to požádal, asi mi také neodpovíte nic pěkného. Podobně pro muže může být nepřekonatelným problémem nachystat dítěti svačinu, tedy něco, co pro vás je úplnou maličkostí. Konkrétně vám můžu říct, že když manželka byla nedávno nemocná a požádala mě abych klukům "něco" udělal do školy, tak jsem byl rozložen už tím, co že to "něco má být"? Nějak jsem se dopracoval k tomu, že vyrobím rohlík s máslem a sýrem. Otevřu plnou lednici a vidím desítky předmětů, ve kterých se nejsem schopen zorientovat. Máslo, kde je máslo? Vyskládám půl lednice s v výsledkem "Máslo nemáme." Manželka se přibelhá a ukáže mi máslo přímo před mým obličejem. Nevidím ho. Po chvíli se totéž opakuje s tvrdým sýrem, prostě ho v té záplavě věcí nedokážu identifikovat. Pak tedy dojde na to, že rozkrojím rohlík, natřu máslem a vložím plátky sýra. Pak to dám do sáčků. když to maželka kontroluje "Musíš to dát do krabiček, v sáčku se jim to rozmačká." Takže vše přeskládám do krabiček. Pak následuje bezelstná otázka: "Doufám že nedals tomu staršímu pravé máslo?" "Jasně že dal, jaké jiné?" "On máslo nejí, je zvyklý na Flóru."

(To pochází z doby, kdy v médiích tvrdili, jak je máslo nezdravé a Flóra zdravá. Manželka kvůli tomu máslo nekupovala. Nebudu komentovat.) odměnou za to duševní utrpění je "To jsem to rovnou mohla udělat sama." Už trochu chápete, jak je tento pro vás triviální úkol pro muže frustrující a že příště se ho zase budu bát? Tedy jako já po manželce nebudu chtít, aby v časové tísni místo mě opravila pračku, je nefér se na chlapa zlobit, že si netroufá děckám chystat svačinu.

2. Právník. Tady s vámi budu souhlasit. Máme s manželkou jedny peníze, první roky manželství studovala a já nás "živil", dnes má cca poloviční plat ,ale všechny peníze jsou naše. Když něco "uliji", tak na dárek pro ni. Chápu ji jako část sebe, neumím si představit, že by to bylo jinak. Vztah, kdy má každý svou hromádku nepovažuji za manželství, leda to vyhovuje oběma.

3. Ten případ, že místo ženy na vyšší post raději vzali muže.. Má to více důvodů, mimo jiné prostě mnoho mužů není ochotno respektovat ženu jako autoritu, takže to může přinášet problémy. Obráceně ale v oborech s převahou žen či ženských firmách by měl problém to místo získat muž. Podobně jsme ale často všichni "diskriminováni" kvůli mnoha jiným věcem, věku, tloušťce, tím, jak jsme někomu sympatičtí, s kým se známe.. Ale ano, když je to kvůli pohlaví, tak budou častěji bité ženy. Už proto, že se o od nich očekává, že se více věnují rodině.

4. Nevím jak to tam funguje dlouhodobě, ale od člověka s kocovinou, který ráno musí do práce, lze pochopení pro dětský pláč čekat těžko. Má si dát špunty.

5. Muži zajdou jen tak daleko, jak je žena pustí. A ano, někteří jsou větší a někteří menší čuňáci.

Já bych třeba mohl také vyjmenovat spoustu věcí, které bych manželce mohl vytýkat, ale neudělám to, miluji ji. Mám své vady, jako ona má své

Ale nebojte, pokud nedojde k nějakému zásadnímu obratu, třeba válce, nebo apokalypse, tak muži vyhynou, nebudou zapotřebí, protože to, pro co mají vlohy už nebude potřeba vykonávat.

Nezlobte se, ale tato "odpověď" je dle mého hloupá a zavádějící. Vybíráte si přiklady žen, jejichž muži jsou pitomci, a navíc to korunujete prachsprostého klientelismu. Verzi vaší kamarádky o preferenci pohlaví zde zrovna vůbec nevěřím. Spíše šlo o něco jiného. Já jsem například byl před lety obětí přesně opačného příkladu. Sám vynikající student, s angličtinou na překladatelské úrovni, publikacemi atd. Bohužel, přes velký zájem potenciálního školitele bylo ten rok, kvůli rozpočtovým škrtům, na jisté klinice možno vypsat jen jedno PhD místo. Školitel se mi velmi omlouval, protože ho měla přednostně slíbeno dcera kamaráda pana přednosty ze studií. Dali mi možnosti pracovat jako rok, dva jako laborat. Že pak se situace s penězi na klinice jistě zlepší. Omluvu jsem nežádal. Taky proč. Korupce a klientelismus by mohla být v ČR klidně vyvedena ve státním znaku. Proto jsem si řekl, že v zahraničí bude líp. Na spolužačku jsem to nesváděl.

Nemyslím si, že jsou naši muži pitomci. Jen se občas pitomě chovají. Troufám si tvrdit, že podobné věci by přiznala většina (i šťastně vdaných) žen :)

Ale to je hezké, všechny příspěvky v diskuzi jsou od mužů kromě reakci autorky. No jo ... holky totiž vědí

Holkám se paní autorka ovšem "neomlouvala", tak proč by měly reagovat?:-/

Me se to libi, pobavil jsem se... p.s. omluva prijata... aspon za me... i kdyz me se neomlouvate...

Nemám rád ukřivděné typy. S nějakými "křivdami" (skutečnými či domnělými) se setkává každý, muž či žena ..od mužů či žen.

Je to o schopnosti chovat se a jednat tak, aby se mi neděly věci nechtěné a případně je průběžně řešit tak, aby nezůstával pocit křivdy nebo zneužívání.

Celý život okolo sebe vidím krásné ženy, které by si nikdo nedovolil obtěžovat aniž by musely nějak nějak ostentativně dávat najevo "bacha na mě" ..prostě jen vyzařují jistou úroveň, kterou okolí přirozeně akceptuje. Stejně tak vidím kariérně úspěšné ženy, které ani nenapadne stěžovat si na znevýhodnění, jelikož si dokáží osobní život přizpůsobit kariéře a nikdo prostě nepochybuje o jejich schopnostech a přínosu.

Život je plný "křivd" ..někdo je inteligentnější, někdo méně.. někdo je zdravý, někdo má nějaké omezení ..někdo je hezký, někdo ošklivý ..někdo pochází z takové rodiny, jiný z onaké.. ale jde o to, jak se k tomu kdo postaví a jak s tím naloží.

Nějaký handicap má každý. Ale za jeden z největších považuji pocit ukřivděnosti. S takovým člověkem bych nechtěl spolupracovat ..ať má pro svůj pocit křivdy důvod jakýkoli.